Cizincem na této zemi

V den Ježíšova vzkříšení se dva z jeho přátel obrátili k Jeruzalému, kde byl zabit, zády (Lukáš 24, 13-35). Jak ale odcházeli, připojil se k nim někdo neznámý. Když s nimi později usedl ke stolu, pochopili, že to je Ježíš. Cizinci nám mohou pomoci rozpoznat Kristovu přítomnost a znovu pochopit, že on zůstává stále s námi. (bratr Matthew z Taizé) 

Kolikrát jsme se v životě otočili zády a rozčarovaně odcházeli pryč? V kolika situacích jsme zakusili zklamání a rozhodli se to vzdát, stáhnout se, utéct? V době velikonoční se při bohoslužbách čte o dvou učednících, kteří opustili Jeruzalém a vydali se do vesnice jménem Emauzy (v překladu Horký pramen, dodnes nebyl přesně lokalizován, v okolí Jeruzaléma přicházejí do úvahy čtyři možná místa). My jsme poutníci emauzští. Je to náš příběh. Vypráví se v něm také o našich zklamaných nadějích, zhroucených plánech, nenaplněných představách. Ale je nesmírně povzbudivé, že právě v takových situacích je to sám Kristus - vzkříšený Smysl života - kdo se k nám připojuje na cestě! 

Zůstává dlouho nepoznán. Je neznámým cizincem, kterým byl vlastně odjakživa. Vždyť "přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali" (Jan 1, 11). Žízníme po smyslu života, hledáme způsob, jak nalézt a udržet si, co nás dělá šťastnými a spokojenými. Přitom v zahledění do svého zklamání, křivdy či pocitu ublíženosti nevidíme, že nejsme sami, neboť spolu s námi putuje Ten, kdo dává smysl našim bludným a klikatým cestám. Bere na sebe rozličné podoby, ale za nimi je to vždy tentýž Kristus, tiše doprovázející, naslouchající a promlouvající v setkáních, která se nám dějí v průběhu životního putování. Mohou to být letmé okamžiky, nepatrné posuny v úhlu pohledu, chvilkové záblesky a dotyky, co pominou, a přesto zůstanou. 

V takových zázračných okamžicích nám "hoří srdce" stejně jako učedníkům na cestě do Emauz. Planoucímu srdci však hrozí, že vyhasne a vychladne - a neodolá vábení založit svou identitu na roli oběti, na níž se provinil "zlý svět" (zosobněný třeba někým z okruhu rodiny, přátel, spolupracovníků, partnerů...). Emauzští poutníci zvolili jiné řešení. Neznámého cizince, který jim poskytl odlišný výklad velikonočních událostí, neodmítli, ačkoli jim sdělil: "Jak jste nechápaví." Nechali se oslovit jeho pochopením toho, co se v Jeruzalémě přihodilo. Pozvali ho ke stolu, utvořili s ním společenství, řekli mu: "Zůstaň s námi." Přestal být pro ně cizincem - a tím se krása a pravdivost Kristova vzkříšeného života stala základem jejich nové lidské identity. 

A teď si zopakujme: MY jsme poutníci emauzští! Je to NÁŠ příběh! Stačí tak málo - jen jedno důležité rozhodnutí. Pozvat vzkříšený Smysl života, ať zůstane s námi a my s ním, protože nám už není a nebude cizí. Připozdívá se. Nazrál čas. Pravý čas rozhodnout se!