Boží obraz v duši

22.04.2017

Je-li obraz opravdovým uměleckým dílem, neznázorňuje ani tak vnější skutečnost, jako spíše vnitřní svět autora, který prostřednictvím tvorby vyjadřuje tajemství vlastní duše. Na obraze se vyjevuje to, co ve své skryté podstatě je nezobrazitelné. Jak potom rozumět slovu Písma, které nám formou básnického hymnu sděluje, že Kristus je obrazem neviditelného Boha? 

Přece víme, že Boha nikdy nikdo neviděl. Ani Ježíš Kristus "nevypadá" jako Bůh, neboť Bůh nemá žádnou zobrazitelnou podobu. A už vůbec tomu není tak, že by Bůh "vypadal" jako starší vydání Ježíše a nesl podobu muže s bílými fousy, trůnícího na oblaku se zeměkoulí pod nohama. Ježíš prohlašuje: "Kdo vidí mne, vidí Otce." Nejde o zevnějšek, o vzhled, nýbrž o to, co vyzařuje zevnitř, ze středu. A středem Ježíšova života je Otec. 

Podle toho, jak Ježíš jedná s lidmi, jak je uzdravuje, očišťuje, odpouští jim a nakonec jak se za ně obětuje, lze rozpoznat, jaký je Bůh, jaká je otcovská Boží láska k lidem. Ježíš ztělesňuje Boží lásku, která se v nejvyšší míře projevuje v sebeoběti za ty, které si zamilovala. Ano, zdá se to až k neuvěření, ale je to tak: Ježíš si zamiloval i mne. I tebe. A nás všechny. Kdy ale člověk prohlédne a pochopí? 

Na to neexistuje žádný návod. Někdo prožívá spokojený, krásný život a náhle pocítí touhu za něj poděkovat a podělit se s druhými. Jiný je na dně, trápí se, rozpadne se mu jeho pracně budovaná představa o štěstí. A sezná, že jedinou cestou ze zoufalství je odhodit pýchu a poprosit o pomoc: "Pane, topím se!" Když zrakem víry hledím na Ježíše a a na Boží lásku v něm zjevenou, mohu se pravdivě podívat i sám na sebe, protože se uvidím takový, jakého mě vidí Bůh. Jako milované Boží dítě, které si nese v duši obraz svého Tvůrce.