Jsem živá kniha?

26.04.2017

Není tajemství jako tajemství. Před skutečnými tajemstvími, v nichž se ukrývá pravý smysl lidského života, dáváme přednost levné náhražce mystéria, instantnímu tajemnu, které Písmo nazývá klamným filosofováním a bájením. 

Jako student jsem chodil na brigádu do knihkupectví a bavilo mě pozorovat, jaké knížky jdou na odbyt. Velice žádané byly publikace o andělech. Už tenkrát mi přišlo zvláštní, že lidem není cizí víra v existenci andělů a v jejich působení ve světě, ale kdo anděly stvořil, kde je jejich Pánem a kdo je posílá na tuto Zemi, o tom se nic nedozvídají, protože by si museli pořídit úplně jinou knihu - Bibli. Jenomže ta je příliš tlustá a náročná. 

Někdy si říkám, jestli hledajícím lidem neztěžujeme přístup k tajemství Boha právě tím, že klademe takový důraz na Bibli. Zejména některé pasáže ze Starého zákona jsou pro dnešního člověka nesrozumitelné a pohoršující. V této souvislosti je pozoruhodné, že apoštol Pavel nevybízí, abychom založili svůj život na liteře Písma, ale na Kristu. Trošku zapomínáme, že křesťanství není náboženství knihy, nýbrž náboženství osoby - Krista. 

Samozřejmě, že Bible podává svědectví o Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu. Proto se v církvích káže na biblické texty. Svědectvím o Kristu však mají být především naše životy. V životním stylu, jaký vedeme, by se mělo zrcadlit evangelium. Když lidé okolo nás uvidí, že pro evangelium doslova dýcháme, třeba si jej pak také přečtou a nechají se jím oslovit.