Velikonoční revoluce

27.03.2019

"Obdivovali, cpali se, strkali, tleskali, pískali, letargicky civěli, vzlykali, hýřili barvami, modlili se, svlékali, mlátili sebou, mňoukali, opíjeli se, objímali, utichali, voněli, páchli, brejlili, šokovali se, nechápali, nerozuměli, nebrali to, nezapínalo jim to, nezapalovalo, troubili, bláznili, ječeli, nadávali, vyhrožovali, řehtali se, vyhazovali, nedýchali, úpěli, učili se, revolucionalizovali se, pochopili, skandovali: Óm, óm, óóm, óómmm...!"

Takto líčí ruský spisovatel Andrej Vozněsenskij setkání avantgardních básníků v Londýně roku 1964. Asi mi to neuvěříte, ale více než polovinu z toho, co barvitě popisuje, jsem při různých příležitostech zažil i v kostele (ponechám na vaší představivosti, o co asi šlo...), nicméně jsem rád, že husitské bohoslužby obvykle bývají méně živelné.

Snažím se mít na paměti, že "liturgie je spoutaný cit", jak se geniálně vyjádřil teolog Romano Guardini. Není správné z lidí ždímat emoce. Smyslem bohoslužby je zprostředkovat jim Kristův pokoj. Doufám však, že naše velikonoční ALELUJA nebude znít ukňouraně na půl huby! Musíme je zařvat z plných plic! Jen ať všichni slyší, že navzdory tomu, jak často se církev mýlí a selhává, být křesťanem je stále RADOST, protože oslavujeme ŽIVOT, do něhož nás Bůh vtahuje právě skrze naše pády, omyly a selhání. Nazvěme to velkým zázrakem OBRÁCENÍ. 

Nechejme se revolucionalizovat vzkříšeným Ježíšem! Óm! Amen! Chairé! Neboli po česku: "Raduj se!"