Až se Bůh vrátí z dovolené

V Ježíšově podobenství (Matouš 25, 14-30) čteme, že hospodář svěřil svým služebníkům hřivny, hotovost ve stříbře a zlatě. Ponechal na nich, jak se svěřenými penězi naloží, zda je investují, anebo je nechají ležet ladem. Podobně i nám daroval Bůh vlohy, nadání, talent k něčemu, a jakoby se vzdaluje, aby nám ponechal prostor k jejich využití. Ale opět přijde a bude se tázat po svěřených darech.

Písničkář Jan Burian zpívá, že "Pán Bůh je na dovolené", odkud se opět vrátí "opálený a odpočatý", se slovy: "Tak jsem zas tady!" Jak mu odpovíme? Vstaneme zaražení od svých trezorů a pokladniček, do nichž jsme uložili své talenty? Navrátíme Pánu svěřené dary sice bezpečně uschované, zakonzervované, leč nevyužité, anebo rozmnožené usilováním o dobro?

Božích darů je mnoho a Bůh je rozdílí podle svého svobodného uvážení a podle našich schopností je přijmout a jimi disponovat. Někdo obdrží talentů více, jiný méně, ale není člověka, kterému by nebyla svěřena alespoň jedna vloha, jedno poslání, jeden dar - a každý, byť i jediný Boží dar má obrovskou hodnotu.

Některým je svěřeno pět hřiven, dalším dvě, ostatním jedna. Ale jediná hřivna měla hodnotu devíti tisíc římských denárů, čili denní mzdu devíti tisíc námezdních dělníků! Každý z nás přijal od Boha jedinečný dar, v němž je ukryto veliké bohatství. Apoštol Pavel některé z nich jmenuje: dar slova, dar uzdravování, dar proroctví, dar služby. Smysl křesťanského společenství nezáleží v tom, že by všichni věřící byli obdarováni všemi dary, ale že společně užíváme svých obdarování ku prospěchu všech, že z daru jednotlivce mají užitek všichni, celý sbor Pánových učedníků. 

Proto nám Bůh svěřuje dary: abychom se jimi obdarovávali a rozdávali je ve službě jedni druhým. Podle křesťanské nauky, vyjádřené sv. Janem Zlatoústým, totiž křesťan vlastní jen to, co rozdá svým bližním: to je jeho pravé bohatství, poklad v nebi. Kdo má tento poklad, tomu bude ještě přidáno - získá ten největší dar, věčný život v Ježíši Kristu. Vejde s ním v příbytek nebeského Otce, aby se radoval v jeho přítomnosti. Kdo tento poklad nemá, bude mu (nejpozději smrtí) odňato i to, o čem se domnívá, že to vlastní - vlohy, přednosti, majetek, ba i život a duši.

Ukládejme si proto raději své poklady tam, kde je moli nežerou a rez neničí. Zkusme otevřít trezory svých srdcí a obdarovávat se navzájem podle míry, v jaké jsme sami obdarováni! Pak i tato "koronavirová" doba bude snesitelnější pro nás všechny.