Po několika měsících jsem opět zavítal do domova pro zdravotně postižené. Během uplynulého roku jsem zhubl, a skoro všude, kde se po nějaké době znova ukážu, se mě ptají, co se stalo, jestli jsem v pořádku, protože jsem se viditelně tak trochu změnil a zabydluju se v novém těle.

Při prohlídce plzeňské zoologické zahrady více než exotická zvířena upoutala mou pozornost "lavička pro zamilované". Neodvážil jsem se usednout, nejen proto, že bych na ní dřepěl sám, ale hlavně z toho důvodu, že jsem se musel sebe samého ptát: "Jsem zamilovaný? Hoří v mém srdci plamen touhy a vášně?" Než jsem se dobral odpovědi, lavičku obsadila...

Každou středu na faře v Sokolově slavíme bohoslužbu, při níž jmenovitě pamatujeme na nemocné, a také na personál a pacienty všech zařízení sociální a zdravotní péče, kam docházím. Děkuji Bohu, že společenství modlitby jsme udrželi i během nejtěžších týdnů pandemie. Místo písní z církevního zpěvníku znělo při bohoslužbě houkání sanitek, ale Ježíšova...

Považujeme za přirozené, že každý touží v něčem vyniknout, prosadit se, zkrátka "být první". Alespoň u mě tomu tak beze sporu je - a moji blízcí to vědí. Proto mi kamarád napsal do knížky věnování: "Jedničce mezi přáteli." Jenomže ona touha po uznání, úspěchu a prvenství ve své podstatě není než projevem žádostivosti. Proti ní se staví přikázání...

Dlouho jsem tohle psaní odkládal. Těžko se mi hledají slova, jimiž bych vystihl, čím jsou - nebo pro nás mohou být - už druhé velikonoční svátky ve stavu nouze. A přitom ve mně roste důvěra, že jak se "Veliká noc" blíží, tím více do našich starostí a bolestí prosvítá naděje, anebo přesněji, naděje nasvěcuje naše starosti a bolesti tak,...

Abych se dobře vyspal, potřebuji tmu. Nedokážu usnout při zapnuté televizi. Usínám s obtížemi, když je v místnosti rozsvícená lampička na nočním stolku. Špatně spím, když je úplněk a oknem do ložnice nahlíží měsíc. Z čehož usuzuji, že tma není zlá. Mám ji rád, už proto, že jí vděčím za klidný spánek.