Když se řekne "žena", okamžitě se mi vybaví verš z písně undergroundového kazatele Sváti Karáska: "Ženský, ty jsou fajn, to se ví, se ví." A proč jsou ženy tak "fajnové"? Prostě proto, že jsou! Bez nich by život byl neuvěřitelně nudný a šedivý. Chyběly by v něm barvy lásky a vůně tajemství.

Do postního období vstupujeme v nelehkém čase. Chebsko a Sokolovsko, kde působím jako farář, patří mezi regiony nejvíce postižené epidemií koronaviru. Všichni známe někoho, kdo touto zákeřnou chorobou onemocněl. Víme bohužel také o těch, kteří na ni zemřeli. Obě moje náboženské obce sídlí v okresech, které jsou nyní uzavřeny. Na silnicích hlídkují...

Lidé kolem nás - i v naší blízkosti, takže se nás to osobně dotýká - umírají, nebo dlouhé týdny stonají, trpí bolestmi, klesají na duchu. Má vůbec nějaký smysl modlit se? Vím o zklamaných nadějích, o smutných zkušenostech, které si pochopitelně (kdo to může soudit?) lze vyložit i tak, že modlitba je k ničemu.

Vánoční svátky se v církvi uzavírají připomínkou Ježíšova křtu. V konci je obsažen začátek. Vánoce se slaví na konci občanského roku, ale zároveň na začátku roku liturgického. I pro nás ledacos končí, nebo už skončilo. Stejně tak ale něco nového začíná, i když to třeba hned nevidíme či nechápeme.

8. ledna oslavila 101. narozeniny Církev československá husitská, která je mým duchovním přístavem. Přístav je místem, odkud vyplouvají vystrojené lodě s odpočatou a připravenou posádkou, a kam se pak lodě zas vracejí s potrhanými plachtami a námořníky ošlehanými od mořských bouří. Ze srdce přeji své domovské církvi, aby v dnešní složité době...

Rok 2020 byl v mnoha ohledech drsný. Všichni jsme v různé míře intenzity museli čelit obtížným zkouškám. I proto mi v adventu přišlo důležité, abychom si dodali odvahy a přijali drsnou stranu světa i sebe samých a nevytěsňovali ji ve snaze zapomenout na bolesti a starosti současné doby i na složitost své duše. Pokusy izolovat se v malých soukromých...