Bůh viděl, že je to dobré

16.04.2022

Nevěřím v Boha, který mě zachraňuje od nebezpečí, ale je v něm spolu se mnou přítomen. Já spíš věřím v Boha, který přišel na tento svět, aby s lidmi žil i zemřel. Můj Bůh nepřežije, jen když já přežiji, ale zahyne spolu se mnou, aby mě na konci mého života přenesl do vzkříšení. (Thomas Frings)

Při velikonoční vigilii se tradičně četlo z Bible dvanáct starozákonních proroctví, ačkoli ne všechny texty byly vybrány z prorockých knih. V dnešní zrychlené době se pochopitelně zrychlují i církevní obřady, takže z dvanácti biblických čtení nám zůstaly tři. První líčí stvoření světa v šesti etapách, které se nazývají "dny". Sedmý den již není časově vymezeným úsekem. Přesahuje do věčnosti, do nadčasového Božího odpočinutí, kosmického šabatu, do něhož směřují i stvořené bytosti, aby se v něm dovršily.

Každá z etap stvoření vrcholí prohlášením: "Bůh viděl, že je to dobré." Na závěr šestého dne se říká slavnostní formou: "Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré" (Genesis 1, 31). Naše lidská zkušenost je však odlišná. Kolem sebe vidíme nejen dobro. Zároveň nás překvapuje a šokuje, co všechno lidé za dobro považují. Pro někoho je třeba "dobré" vést válku a zabíjet ostatní. Pojmy dobra a zla už nemají váhu pevných principů, staly se tekutými, přelévají se, vyprazdňují, mění obsah. Ztratili jsme pevnou půdu pod nohama. Vše je nejisté a pochybné.

Z naší zkušenosti ale nevyplývá, že Bible se mýlí v definici Božího stvoření. To se ještě neuzavřelo! Nyní jsme v šestém dnu - ve věku člověka. Nevíme, kolik času nám z onoho dne zbývá. Snad se již nachyluje k večeru? Anebo lidstvo stále ještě musí nést "tíhu dne a vedro" (viz Matouš 20, 12) a klopýtat únavou v poledním žáru? Podstatné je, že konec bude dobrý. Žijeme sice v "tekutých časech", ale to přece neznamená, že i naše víra se rozteče na beztvarou kaši! Proti chaosu a tmě můžeme postavit naději na dobrý konec příběhu. Neboť teprve na konci šestého dne bude dílo dokončeno a shrnuto do jednoho celku. Až bude vše celistvé, pak se naplní Boží slovo: "Je to dobré."

Raději než o stvoření hovořím o procesu tvorby. Stvoření navozuje představu, že je hotovo. Kdežto tvorba pokračuje. Pořád je na čem pracovat! Ježíš to potvrzuje: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji" (Jan 5, 17). Právě na Ježíšovi se ukazuje v plné míře, jak vypadá dílo dovršeného života, v němž je vše v lásce sjednoceno a dovedeno k dokonalosti ve spojení s Bohem. Ježíšovo evangelium je pozváním vykročit na cestu celistvosti a výzvou zapojit se do procesu tvorby svého života i tvorby dějin světa a kosmu, a to spoluprací s Bohem, následováním Ježíše, který si je vědom své jednoty s živoucím Prazákladem veškerého bytí: "Já a Otec jsme jedno" (Jan 10, 30).

V životě a díle Ježíše Krista je zrekapitulováno, co se děje v průběhu stvoření a co nastane sedmého dne. Ježíšův příběh obepíná dějiny a dává jim smysl a řád. Na počátku stvoření se nad vodami vznášel Duch Boží. Ježíš byl počat mocí Ducha svatého a jeho lidství se zrodilo v plodové vodě Mariina lůna. Na počátku stvořil Bůh světlo - a Ježíš oznamuje lidem: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života" (Jan 8, 12). Bůh stvořil člověka - ale ten zneužívá darů svobody a kreativity a chce utvářet svůj život bez ohledu na Stvořitele, který ho obdaroval. Ježíš správně porozuměl daru svobody a rozhodl se svobodně darovat sám sebe světu, neboť si zamiloval zraněnou tvář země i zraněná srdce lidí.

Z lásky přijal břímě lidského údělu jako svůj kříž a vynesl jej až na Golgotu. Na křížové cestě třikrát upadl. Takže ho můžeme následovat i v našich pádech! I pády jsou dobré - díky nim si osvojíme jeho tichost a pokoru. "Učte se ode mě," vybízí nás Ježíš, "a naleznete odpočinutí svým duším" (Matouš 11, 29). Jsme zváni dojít až k radosti sedmého dne, do Božího odpočinutí, kam Ježíš vstupuje branou Vzkříšení. 

Ta brána je otevřená i nám, pokud ho s důvěrou budeme následovat. "Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha" (Římanům 8, 28). A je velmi dobré milovat a věřit v Boha, který vůbec "nefunguje" podle našich představ, ale zato je přítomen v každém nebezpečí, nejistotě a pochybnostech, jimiž procházíme. 

citace: Thomas Frings, Bůh nefunguje, a proto v něho věřím (Portál 2020)

foto: Kateřina Kellerová