Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli

Na Štědrý den se čte ze Starého zákona o králi Davidovi, jak si po náročném životním období konečně mohl oddechnout od všemožných konfliktů a začít přemýšlet o budoucnosti. A pojal úmysl vystavět důstojný příbytek pro Archu úmluvy, neboť on už sice může odpočívat ve svém "domě cedrovém", ale Boží schránka stále ještě "sídlí pod stanovou houní". Drahocenný posvátný předmět, který symbolizuje přítomnost živého a jednajícího Boha ve středu společenství izraelského lidu, si přece zaslouží být uložen v chrámu, a nikoli ve stanu!

Jenže Bůh obrací Davidovy myšlenky jiným směrem: "Ty mi chceš vybudovat dům?" A prostřednictvím proroka oznamuje králi: "Hospodin vybuduje dům tobě." Zcela jistě Bůh nehovoří o domě, v němž nyní David odpočívá. Reprezentativní panovnické sídlo totiž není a nikdy nebude tak důležité jako vnitřní dům duše, chrám srdce, kde pramení zřídlo života, z něhož pije nejen David, ale i jeho následovníci. Tento proud živé vody protéká dějinami, překonává propasti času a míří až k nám. Všichni můžeme pít rovnou ze zdroje a tišit žízeň po životě!

Ježíš, svým lidským původem potomek Božího miláčka Davida a jeho dědic (proto je na stránkách evangelií nazýván "Syn Davidův"), buduje ten pravý chrám s oltářem svého nejsvětějšího srdce, stále otevřeného a přístupného. Odtud vyvěrá život, na němž jsme zváni podílet se, stát se už napořád jeho součástí, propojit se jedni s druhými uvnitř Ježíšova srdce.

Něco takového by však bylo zhola nemožné, kdyby se Bůh nerozhodl sestoupit na těžce zkoušený svět, narodit se jako člověk a sdílet až do krajnosti lidský úděl. V Ježíšově naprosté sebeidentifikaci s našimi osudy, v jeho totální sounáležitosti se vším, čím si na cestě životem procházíme, se v nejvyšší míře naplňují krásná slova, která Bůh původně sdělil Davidovi: "Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli" (2. kniha Samuelova 7, 9). Bůh je a bude s námi, ať jdeme a půjdeme kamkoli! Žádné útěšnější, radostnější a smysluplnější vánoční poselství neznám.