Cesta Božího bojovníka

První kroky na cestě víry mě přivedly do husitského kostela v Karlových Varech. Napravo od kněžiště se vyjímá freska Jana Žižky s palcátem, nalevo freska Petra Chelčického s husím brkem a knihou. Ptal jsem se v duchu: Co ti dva mají společného? Jeden vedl svatou válku, druhý z principu odmítal jakékoli násilí. Až po letech jsem pochopil, že osobitě bojovali za to, čemu oba věřili a čemu se plně odevzdali. Oba následovali Krista. Ale teprve společně vytvářejí celistvý obraz. 

Přijdou chvíle, kdy bude nutné chopit se zbraní na obranu životů i hodnot. A nastanou zas chvíle, kdy bude nutné zbraně složit a prázdné ruce sepnout k modlitbě. Obojí patří k údělu Božího bojovníka, jenž nebojuje ani tak "proti něčemu", nýbrž "pro něco". Pro co vlastně? "Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života" (1. list Timoteovi 6, 12). Jak si jej představit? 

Je to život, který zvítězil nad silami rozkladu a rozdělení. Vše integruje a dovršuje v posvátném Středu, kde se protínají břevna kříže. Už není nutné vybírat si mezi polaritami, k jedné se přiklánět a druhou zavrhovat. Obě mají své místo v celku. Samozřejmě budeme tíhnout k jedné či druhé, což je přirozené, ale nadto akceptujeme, že i jiné cesty vedou do Středu.

Ježíš řekl: "Nepřišel jsem uvést na zemi pokoj, ale meč." A také řekl: "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám." Pravda není jedno či druhé. Pravdivé je obojí. Meč i pokoj. Palcát i husí brk. Žižka a Chelčický po stranách oltáře. Kristus uprostřed. Vykupitel protikladů. Život v celistvosti. Život věčný.