Cizoložit v srdci

Navštívil jsem s kamarádem opuštěný kostel na periférii, který už delší dobu neslouží svému původnímu účelu. Pouze jednou do roka se otevře a místní "koledníci" (tak si říkají) v něm uspořádají adventní koncert. Aby návštěvníkům nepřimrzla zadní část těla ke kostelní lavici, musí se roztopit stará litinová kamna. Což se podařilo. Zatímco kamarád přikládal (pustit mě ke kamnům by vedlo k výjezdu hasičů), já si prohlížel skrovnou chrámovou výzdobu. Napadlo mě, že si na památku vyfotím obraz Poslední večeře Páně. Přesně v okamžiku, když jsem zmáčkl spoušť, mi kamarád z legrace strčil před objektiv útržek ze starých novin. Našel jej mezi papíry na podpal v krabici vedle kamen. Na útržku se vyjímala mužskému oku lahodící polonahá ženština - reklama na erotické spodní prádlo, tzv. svůdnickou soupravu značky Orion za pouhých 400,- Kč. Ve spojení s Poslední večeří vytvořila opravdu pozoruhodnou koláž. 

Už minuly doby, kdy i do tohoto kostela přicházeli pobožní vesničtí lidé, aby se před oltářem kajícně bili v prsa a modlitbou se očistili od neslušných myšlenek a nemravných tužeb, které se neslučovaly s katechismem. Je však mnohem snazší spálit v kamnech kousek papíru s necudným obrázkem dráždícím pohlavní pud, nebo smazat z počítače pornofilm ve slabé chvíli stažený z internetu, než se odnaučit chtivému pohledu na to, co podněcuje sexuální fantazii. Protože se to nedaří ani nám křesťanům (křesťankám snad o trochu lépe?), připadáme si hříšní a nečistí a pěstujeme si pocit viny. Zdá se, že Ježíš je v této citlivé oblasti velmi přísný: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezcizoložíš. Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci" (Matouš 5, 27-28). 

Přesto se mi nechce věřit, že Kristovým záměrem bylo založit církevní ústav pro choromyslné a udělat ze svých učedníků smutné společenství psychických mrzáků, kteří si (doufejme že jen symbolicky) škrábou oči, kdykoli jim "spadnou bulvy" do dámského výstřihu a patologicky se soustředí na boj s vlastní sexualitou, jako by zrovna tohle od nás vyžadoval vzkříšený Syn Boží v dvojjediné roli velkého kosmického hygienika a nebeského dozorce s rákoskou, kterou nás v příhodný čas klepne přes nenechavé prsty, aby nás přestaly svrbět a my se srovnali zas do latě, zapálili svíčku před svatým obrázkem, vhodili peníz do kostelní kasičky a ulevili tak špatnému svědomí. Jak porozumět Ježíšovu maximalistickému nároku a jeho tvrdým slovům o chtivém pohledu a cizoložství v srdci? 

Rýsují se tu dvě možné cesty. Obě zaměřují naši pozornost ke zcela jiným druhům pokušení než erotickým (není od věci připomenout si, že když ďábel pokoušel Ježíše, ani jedno ze tří pokušení se netýkalo intimní sféry člověka). Zaprvé je tu riziko, že propadneme domněnce o své morální nadřazenosti nad ostatními, pokud se nám aspoň formálně daří plnit literu Božích přikázání a nalháváme si, že jsme lepší než druzí. My přece nevraždíme, neloupíme a nelezeme do cizích postelí! Právě takové farizejské sebe-ospravedlňování Ježíš problematizuje. Že nejsi masový vrah, vykradač hrobů a chronický děvkař? Fajn, ale z toho ještě nevyplývá, že jsi dokonalejší člověk než cizoložná žena, jejíž hříchy byly odpuštěny, neboť "projevila velikou lásku" (Lukáš 7, 47). Se zalíbením ses pokochal svůdnickou soupravou značky Orion - a kdyby se ti v ní předvedla sousedova manželka, zapomněl bys rychle na slib věrnosti. Byl jsi toho uchráněn? Máš kliku, nikoli důvod k pýše a povyšování se! 

Vypadá to, že Ježíše příliš netrápí, jestli jsme úspěšní v navenek viditelné snaze "být dobří", ale zajímá ho, jaká je naše vnitřní motivace k dobrému jednání. Hodnota vzájemné partnerské věrnosti (a schopnosti usměrňovat svou sexuální energii a přijímat ji vděčně jako Boží dar) těžce zdevalvuje, pokud si z ní odvodím, že můj bližní je méněcenný, jelikož se mu třeba i kvůli jednorázové nevěře obrátil život naruby a teď neví, jak začít znovu, anebo trpí opakovanými nevěrami svého protějšku, ale prý si za ně může sám, neboť mu v dostatečné míře nedopřává právo na své tělo. Ať se tedy nediví, že hledá uspokojení jinde. 

Zde se dostáváme k druhému pokušení a zřejmě i hlubšímu významu toho, co způsobuje "chtivý pohled", jenž se rozhodně neomezuje na sexuální oblast. Dívám-li se na druhého člověka chtivě, toužím si ho přivlastnit. Chci, aby mi byl k dispozici. Chci ho ovládat a manipulovat jím. Chci ho držet v podřízeném postavení. Nevztahuji se k němu jako k živé a vnímavé bytosti s jedinečným příběhem, Božímu dítěti, co má svoje sny, svou důstojnost a svá práva, ale jako k objektu, spotřebnímu zboží, majetku, na nějž já mám právo (zejména právo na jeho tělo, které mi slouží jako sexuální hračka nebo kus masa, na němž si vybíjím vztek). 

Chtivost pohledu - neboli sobecky majetnický přístup k druhému člověku, jemuž upírám svobodu rozhodovat o sobě, o těle i duši nezávisle na mých plánech a představách - je nejhorším pokušením. Vskutku ďábelským pokušením pýchou a mocí. Vedle toho je úsměvné, jestliže se nutím klečet na hrachu a sypat si popel na hlavu před tváří Hospodina, neboť ve frontě u pokladny v supermarketu jsem si všiml, že slečna přede mnou má "fakt pěknej zadek" v upnutých legínách. Za to bych spíše měl vzdát chválu Boží kreativitě, která obdařila svět mnohotvarou krásou, díky níž se dá žít, věřit a milovat i ve světě zasaženém lidským hříchem, chtivostí po moci a dominancí ega.