Co mám dělat se svými hříchy?

První den duchovních obnov v želivském klášteře. Klečím v kapli, hledím na kříž a na svatostánek a ptám se: "Pane Ježíši, co mám dělat se svými hříchy?"

Přiznej si, že je máš, uč se být k sobě poctivý. Ale ať už se stal ve svém životě jakýkoli hřích, uvědom si, že už není tvůj - vždyť jsem jej vzal na sebe! Tys mě obdaroval svými hříchy, já tě obdaroval odpuštěním a smířením. Kdybys mi nedal své hříchy, nikdy bys nepoznal mou lásku. Bez tvých hříchů bych ti nemohl svou láskou plně projevit.

Nemusíš si vyčítat, že kvůli tvým hříchům jsem musel trpět - rozhodl jsem se jít křížovou cestou, abych tě osvobodil a dodal ti sílu a odvahu následovat mě a nést tvůj kříž, už ne jako břemeno, ale jako požehnání. Přijmi mou lásku, přijmi i sám sebe naprosto se vším, za co se stydíš a co tě trápí. Právě takového jsem si tě už dávno zamiloval. Tak se neboj, uč se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce. Věř mi, že nalezneš pro svou duši odpočinek.

Jestliže rozpoznáš, komu jsi svými hříchy ublížil, pocítíš lítost. Nevidíš ale způsob, jak to napravit a dosáhnout vzájemného usmíření a obnovy vztahů? Poklekni přede mnou a upni se k mému Nejsvětějšímu Srdci. Tam tu věc ulož, tam ji odevzdej, máš tam svobodný přístup, neboť jsi můj bratr, přítel a učedník. Modli se a důvěřuj mi. Já dokážu, co ty nedokážeš, vládnu tajemnou proměňující mocí, která je nad tvé chápání. Neboj se, jen věř!

Jeden bratr se zeptal abba Poimena: "Co mám dělat se svými hříchy?" Stařec odpověděl: "Kdo chce odčinit své hříchy, ten je odčiňuje pláčem." Ještě řekl: "Pláč, to je cesta, kterou nám předalo Písmo a naši otcové, kteří říkali: "Plačte." Není totiž jiná cesta než tato."    (z výroků pouštních Otců)