Děkovat za život, jaký je

Když zakusíte úspěch, dosáhnete vítězství, radujete se z toho? Bylo by divné, kdyby ne. Věřící člověk v takových situacích "chválí" Boha. Ne proto, že by Pán Bůh potřeboval naši pochvalu, ale protože "chválit" v hebrejštině znamená děkovat, vyjadřovat vděčnost a uznání. Úspěch a vítězství totiž nezávisí na lidských silách nebo šťastné náhodě. 

No a co když prožijete neúspěch a prohru? Jste z toho smutní? Hledáte, kde se stala chyba? Opět by bylo divné, kdyby ne. A co by měl v takových situacích dělat věřící člověk? Možná překvapivě nic jiného, než zase "chválit" Boha! Jenže to asi bude o dost těžší, než Pánu Bohu poděkovat za dobře rozdané karty, které nám umožní vynést trumf a osladit si život. 

Vnucuje se otázka, proč děkovat za to, co se nepovedlo, co jsem zvoral, co přineslo bolest a zklamání. Nebyl bych tak trochu masochista? Nepochybně je hloupost, abych schválně kazil život sobě i ostatním a pak si hrál na pokorného, který za ty pokažené životy ještě Pánu Bohu poděkuje. 

Zkusme si položit jinou otázku. Co je z dlouhodobého hlediska úspěchem či neúspěchem, vítězstvím či prohrou? Skutečnost, že v daný okamžik pociťujeme radost nebo smutek, nejspíš nebude nejjistějším vodítkem, podle nehož bezpečně určíme, co je co. 

Jde to vůbec bezpečně určit? Snad jenom když se po dlouhém putování ohlédneme nazpět a budeme schopni říct, čemu nás úspěchy a neúspěchy naučily. Pokud nás úspěch k ničemu nezavázal, je to fatální prohra. Pokud nám neúspěch pomohl k vnitřní proměně a ke zralosti, je to životní výhra. 

Časový horizont je však ještě delší. Přesahuje naše individuální osudy. Vzestupy a pády se vinou dějinami. Jsme součástí něčeho většího, než jsme my sami. Žijí v nás touhy a sny našich předků. Žijí v nás lásky a zápasy našich potomků. Život se nezastavil. Pokračuje. A proto je dobré "chválit" Boha za všechno. Děkovat za život, jaký byl, je a bude. 

Za časného jitra vytáhli na tekójskou poušť. Když vycházeli, Jóšafat se postavil a řekl: "Slyšte mě, Judejci i obyvatelé Jeruzaléma! Věřte v Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar." Po poradě s lidem rozestavil před Hospodinem zpěváky, aby chválili jeho svatost. Šli před ozbrojenci a provolávali: "Chválu vzdejte Hospodinu, jeho milosrdenství je věčné." V ten čas, kdy se dali do jásotu a chval, vyslal Hospodin zálohy proti Amónovcům a Moábcům i proti hoře Seíru, proti těm , kteří přitáhli na Judejce, a byli poraženi. (2. Paralipomenon 20, 20-22)