Dokud neuvěříš, neuvidíš!

Sledujme krok za krokem aktivitu vzkříšeného Ježíše. Protože cokoli Pán činí pro své první učedníky, dělá i pro nás. Přichází mezi vystrašené apoštoly, staví se doprostřed a říká jim: "Pokoj vám!" On je Středem dění, Středem světa, Středem společenství, které tvoří jeho Tělo zde na Zemi. On dobře zná situaci učedníků a ví, co nejvíce potřebují. Proto je obdarovává pokojem, předává jim ŠALOM, aby v jejich srdcích zavládl mír. Přesně to potřebujeme i my. Aby do našeho strachu, úzkosti, obav a nejistoty vstoupil Kristův pokoj. Nechme se obdarovat! 

Ježíš ukazuje učedníkům rány na rukou a na boku. Prokazuje jimi svou totožnost. Do kruhu apoštolů nevletěl přízrak, fantóm ze záhrobí, nýbrž jejich důvěrně známý Přítel, Učitel a Zachránce, jehož doprovázeli po prašných cestách Judska a Galileje, naslouchali jeho slovům a žasli nad jeho zázraky. Rány dosvědčují, že pozemský příběh Ježíšův není po Vzkříšení vymazán, popřen a zapomenut, nýbrž proměněn, posvěcen a oslaven. Kdyby rány zcela zmizely, pak by všechno, čím si Ježíš prošel, co vytrpěl, co miloval a čemu důvěřoval, bylo zbytečné a nesmyslné, včetně jeho oběti na kříži. 

Rány se zahojily, ale jizvy zůstávají. Nic není zbytečné a nesmyslné! Cokoli nám vstupuje do cesty, co bolí a tíží, i co přináší radost a naději, to vše nás vede k dovršení, k celistvosti, k životu v plnosti!

Rána v Ježíšově boku směřuje až k jeho srdci. Takže Ježíšovo srdce je otevřené, máme tam všichni volný přístup, najde se v něm útočiště pro každého z nás. Ježíšovo srdce je bezpečný a útulný Domov. Vracíme se domů. Ano, skrze rány. Skrze kříže. Protože jinudy se do Království nedostaneme!

Ježíš na své učedníky dýchl. Předal jim dech života, svého Ducha. Když na počátku Bůh tvořil člověka, vdechl do prachu život, oživil jej Duchem, a tak se stal člověk živou duší a živým tělem, které v sobě nosí Boží obraz a roste k Boží podobě. Po zázraku stvoření následuje zázrak znovustvoření. Nyní v učednících žije Ježíšův duch, a proto jsou Ježíšovým tělem, žijí teď životem vzkříšeného Ježíše. 

Nový život se projevuje odvahou k odpouštějící a slitovné lásce. Ježíšův duch učedníkům dává svobodu milovat a odpouštět, sílu neulpívat na starých křivdách a pokračovat v cestě s vědomím, že Bůh je přítomen v každém úseku a okamžiku cesty. Pozvedá nás, kdykoli padáme - a uzemňuje, kdykoli se odpoutáváme od skutečnosti a utíkáme do světa iluzorních představ. 

Pravou tvář skutečnosti odhaluje důvěra, že to nejdůležitější je vždycky neviditelné, pod povrchem, na hlubině. Apoštol Tomáš chtěl nejprve vidět, aby mohl věřit. Ježíš mu rozumí, nesoudí ho. A probouzí v něm důvěru. Jemu i nám osvětluje, jak přijímat skutečnost podle evangelia. Už nikoli podle Tomášovy logiky "Dokud neuvidím, neuvěřím", nýbrž následováním Ježíše, v jeho svatém Duchu, v jeho paradoxní logice: "Dokud neuvěříš, neuvidíš!"

Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. (Římanům 8, 11)

foto: výstava "Mladí a klidní" v pražské MeetFactory

https://www.meetfactory.cz/cs/program/detail/mladi-a-klidni