Druhá vlna a druhá šance

21.09.2020

Vracím se z nákupu na malém jihočeském městě. Stoupám do mírného kopečku, směrem ke kostelu. V podpaždí džus a toastový chléb, v kapse cigaretové papírky pro kamaráda, v ruce kostku másla a srolované noviny. Míjím dvojici dětí, jdou ze školy. Věnují mi náznak úsměvu: roztržitý muž v krizi středního věku, co si zapomněl vzít nákupní tašku, neboť hlavu má plnou bezcílně bloudících myšlenek.

Jenže něco se mění. Myšlenky nechávám plynout, ať se odvíjejí jako film, který nejsem povinen sledovat. Moji pozornost čím dál více přitahuje blankytně modré nebe bez jediného mráčku. Sluníčko svítí i hřeje. Ze stromů sice už opadává listí, ale v pruhu zeleně mezi chodníkem a silnicí dosud kvetou kytky. Možná sedmikrásky. Nevím, nevyznám se v nich. Ostatně na tom nesejde. Jsou to kytky, které jednoduše - jsou. Co může být důležitějšího? Obloha, slunce, tráva a květiny ve mně probouzejí radost z nenápadných půvabů babího léta.

Co musí dělat člověk, aby mu "radost nezmizela", jak říkával básník Martin Jirous? Nemusí vůbec nic! Stačí, když se v tiché přítomnosti sedmikrásek přestane brát smrtelně vážně, vždyť kolem jeho bolístek se netočí svět, uvolní se a začne se radovat ze života, naplno ho prožívat jako zázrak a dar, ať už přináší cokoli. Kdo se účastní bohoslužeb v husitské církvi, v této souvislosti si vybaví moudrá slova z liturgie: "Pít z kalicha života sladké i trpké, příjemné i odporné."

Po krátkém oddechu se vzedmula druhá vlna koronaviru. Zastihla nás nepřipravené, takže se není co divit, že pociťujeme strach, úzkost a podrážděnost. Život nám však zároveň nabízí druhou šanci ke ztišení, k odložení nesmyslných názorových střetů, k ponoření se do pramene a sestupu ke kořenům. Pokud chceme, aby se naše vztahy uzdravily, přistupme ke svatému přijímání všeho dobrého i zlého, co proniká do našeho příběhu a dožaduje se naší odpovědi. 

Utrpení a nemoci jsou zlé, zvláště pokud nám berou lidskou důstojnost. Zlo zůstane zlem, ale odpověď na zlo může být dobrá! Teprve odpověď ukáže, co v nás vězí, čemu věříme, v co doufáme a co milujeme. Jak tedy odpovíme na výzvy, které se nám staví do cesty a brání nám pokračovat způsobem, jemuž jsme uvykli? 

Dívám se na sedmikrásky i na stébla trávy. Napětí, stres i únava posledních dnů pozvolna ustupují a rodí se radost. Odpověď je prostá, a právě proto skrytá. Odhaluje se v krizi. Řecké slovo krísis znamená "okamžik rozhodnutí". Je to průlomový moment, kdy se přestaneme věnovat filmu ve své hlavě, necháme ho běžet na pozadí a zahledíme se jinam - na nebe, na slunce i hvězdy, na plamínek svíčky, nebo na květinu, co odvážně roste z drolícího se asfaltu.

Ve světle toho, co uvidíme, se konečně svobodně rozhodneme: přijímám vše a za vše jsem vděčný, neboť všechno je součástí Cesty a ve všem je Bůh se mnou. Apoštol Pavel to poznal, a proto nám klade na srdce: "Stále se radujte. V modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte" (1. list Tesalonickým 5, 18).