Hořet pro pravdu

"I kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal své tělo k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje." Citátem z apoštola Pavla bychom jistě mohli dokládat, že smrt Jana Palacha byla zbytečná, že nešlo než o teatrální sebevraždu, která nikomu nepomohla. 

Palachův radikální čin však není sebevraždou. Tu si pomocně definujme jako zoufalou snahu uniknout životu, jemuž nezvládáme čelit, a proto se jeho další pokračování zdá být nesmyslným utrpením. Samo srdce, není-li otupělé zlobou a lží, které mocně vanou světem, nám přece napovídá, že když se mladý student Jan Palach stal "Pochodní číslo 1", neudělal to ze zoufalství. Ze života neutekl - on jej daroval, a to nejkrajnějším možným způsobem, sebezmařením, sebeobětí. Mám-li použít biblického slova, jeho tělo se změnilo v "celopal".

Takové šokující mučednictví burcuje svědomím. Nevybízí k následování, nýbrž otřásá základy naší existence a probouzí v nás - nikoli bezbolestně - touhu a úsilí žít jinak, společně usilovat o spravedlnost a pokoj, vytvářet hodnoty, na nichž můžeme stavět svobodnou společnost svobodných lidí. Věřím, že samotnému Palachovi jeho čin duchovně prospěl a přivedl jej k Bohu, neboť jej nevykonal ze zoufalství, nýbrž z lásky, hymnicky oslavené v 1. listu Korintským. Palach miloval pravdu a miloval též svůj národ, v němž byla pravda zadupávána do země pod pásy tanků a znásilňována jak cizími okupanty, tak i domácími kolaboranty a prospěcháři.

Kde ubývá pravdy, přibývá cynismu a mstivosti, vytrácí se láska, soucit a porozumění. V tom se dnešní česká společnost příliš neliší od té Palachovy. Proto zůstává jeho odkaz výzvou i naší době. Aktualizuje odkaz jiného velkého Jana, kostnického mučedníka Jana Husa: "Věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti: neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné." Bůh je živoucí Pravdou, ohnivou pecí Lásky, v níž lidská duše neshoří a nepomine. Naopak - očistí se a rozzáří v plné kráse!

Evangelický farář Jakub Trojan, do jehož kostela chodila Palachova maminka a který vedl Palachův pohřební obřad, nad jeho rakví pronesl: "V tomto cynickém století, v němž se mnohdy lekáme, jak jsme všichni vnitřně malí, on nás přivedl k tomu, abychom se ptali otázkou, která z nás může učinit velké lidi: Co jsem udělal já pro druhé? Jaké je mé srdce? Za čím jdu, čemu sloužím? Co je pro mě nejvyšší životní hodnotou? Po smrti Jana Palacha bude každému o něco těžší zůstat tváří v tvář této výzvě lhostejným a stane se takřka nemožným vrátit se k dennímu pořádku. Jan Palach nás všechny učinil svými přáteli a zavázal nás do smrti tím, že vydal z lásky k nám své tělo k spálení."