Hráli jsme vám - a vy jste netancovali

Už nevím, kde jsem si přečetl, co definuje pravého filosofa: umí žasnout nade vším a zároveň se nediví ničemu. Podobný princip se jistě dá použít i mimo oblast filosofie. Od Ježíšova pozemského života nás dělí dvě tisíciletí. Změnilo se mnohé a zároveň se nezměnilo vůbec nic. Pokolení našich dětí si už nehraje na tržištích jako za biblických časů, ale stejně jako tehdy i dnes někteří nezapadnou do party, protože se neztotožní s pravidly hry. 

"Hráli jsme vám - a vy jste netancovali. Naříkali jsme - a vy jste nelomili rukama." Tato výčitka se v různých obměnách neustále opakuje. Jinakost se neodpouští. Normální je přece tancovat, jak ostatní pískají, lomit rukama, když ostatní pláčou, v jak šílené době žijeme, jak hloupé politiky si volíme, jaké apokalyptické scénáře se chystají, jak "bejvávalo líp" a bude hůř, protože Rusko, protože Evropská unie, protože zdražování, protože migranti, protože islamisti, protože klimatická krize, protože manželství pro všechny. Kdo nelomí rukama a nestěžuje si, trhá partu a je "divnej".

Přiznám se, že mě hodně unavuje ten tlak: Měj na všechno názor! Přitom ani nevnímáme, že v názorech, které považujeme za své a pyšníme se autenticitou, prožitky a osobními zkušenostmi, jenom přejímáme ustálená pravidla, podle nichž se nám předepisuje, co si o té či oné problematice máme myslet a utvrzovat se v pohledu, jejž určitá skupina či sociální bublina považuje za správný - a jako správný jej také prosazuje leckdy i nevybíravými metodami na hony vzdálenými Ježíšovu přikázání lásky. 

Můžeme žasnout, když se k přikázání "miluj bližního svého" - po dlouhá staletí tradované zásadě naší kultury a civilizace - staví lhostejně až nepřátelsky právě ti lidé kolem nás, co se rádi ohánějí tradičními hodnotami, a zároveň se tomu nemusíme divit vůbec. I Ježíše přece odsoudili strážci tradičních hodnot. Ale pozor - špatné nejsou ty hodnoty! Špatné je, když se kvůli nim přitlouká na kříž. Nakonec není až tak důležité, jakých názorů se držíme, ale jestli dovedeme přát druhému, ať jde svou cestou. Existuje totiž naděje, že na křižovatkách, kam nás přivede sám život, se naše kroky překvapivě setkají. 

(Mimochodem, už jsem si vzpomněl, odkud mám tu definici filosofa: z knížky Nový Areopág od Zdeňka Neubauera: "Třebaže se filosofie - prý - zrodila z údivu, filosof musí svůj údiv ovládat. Musí se umět divit všemu a zároveň se ničemu nedivit.")

obrázek: Jiří Surůvka (Lethal Injection, 2023, výstava Strange Things, Alšova Jihočeská Galerie, Hluboká nad Vltavou)