Já nejsem tím světlem

V adventu mi promlouvají k srdci Boží slova vyřčená ústy proroka Izajáše: "Potěšte, potěšte můj lid." Přemýšlím, čím bych měl v této době těšit lidi, čím jim dělat radost? Nejprve je asi nutné, abych se sám nechal potěšit, a pak se o to dělil s ostatními. Nechal radost, mír a světlo vstoupit do svého života, do únavy z nekonečného trmácení sem a tam, z nudné úředničiny i z energeticky a časově náročných jednání s některými z mých bližních, co mají pocit, že všecko se točí kolem nich a vy jste tu hlavně proto, abyste jim šli na ruku a plnili jejich přání.

 Ohromnou úlevou je přiznat si po vzoru Jana Křtitele, že nejsem "tím světlem", nejsem prorok ani Mesiáš. Za mnou přichází někdo větší, než jsem já. "On musí růst, já však se menšit" - do tohoto vyznání je shrnutý celý životní program Jana Křtitele. Tudy vede cesta k osvobození ega. Nejsem to já, kdo svítí. Ale mohu to být i já, kdo přestane překážet a dovolí Světlu, aby ho prostoupilo a skrze něho zářilo ještě dál! Mohu nést vnitřní oheň, ale jen když si uvědomím, že se nedokážu rozsvítit ani zapálit sám - i moji duši si však přeje Kristus proměnit v hořící keř. 

Pro moje ego je nejen poučné, ale především potěšující, že nejsem pupkem světa a nemusím se cpát do centra dění, neboť "uprostřed vás stojí, koho vy neznáte", říká Jan Křtitel. Ve středu posvátného kruhu stojí Kristus. On je Světlem života, nikoli já! Na mě zas až tak nezáleží, na mě všechno nezávisí, beze mě to ostatní zvládnou taky! Nejsem ale bezcenný, vždyť pro Krista mám velikou cenu. On chce svítit do světa i skrze mě, a nejen to - chce, aby se mé lidské já napojilo na jeho božské Já, abychom srůstali vjedno ve vzájemné důvěře a lásce.

Radostné poselství adventu asi nejlépe vystihl boloňský arcibiskup Matteo Zuppi: "Bůh existuje. Nejsi to ty. Odpočiň si." Kéž tato dobrá zpráva i vás potěší stejně jako mě!  

Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?" Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš." Ti vyslaní byli z řad farizeů. Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?" Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte - ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi." (Jan 1, 6-8. 19-28)

foto: Hana Fleischmannová