Jak bude po smrti?

První verše 3. kapitoly Pavlova listu Koloským jsou mojí srdeční záležitostí. Farář, který mě pokřtil, je totiž zapsal do mého křestního listu. Vyjadřují přesně, co křest znamená a jak se křestní milost ("charisma") dále rozvíjí v novém křesťanském životě: "Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu." 

Hřích je scestí, Kristus je Cesta. Křest je svátostí života a smrti. Jsme ponořeni do Kristovy smrti, v níž umírá "starý" člověk, jehož "dluh" (neboli "scestnost" směřování do nicoty) vzal Kristus na sebe a stal se "prokletým na dřevě". Splatil všechny moje dluhy, prošel všechna moje scestí! Můj dlužní úpis byl vymazán přibitím na kříž a zahlazen Kristovou smrtí. 

Jeho svatá krev smyla z mého srdce veškeré viny, ale ponechala mi vzpomínky, abych nezapomněl, za jak nesmírné odpuštění musím být vděčný. Odehrálo se něco úžasného a nejlépe to vystihl světec Efrém Syrský: "V Kristově smrti zemřela smrt." I moje smrt! 

Kristus je Vítěz nad smrtí, neboť vstal z mrtvých. Ve křtu jsme proniknuti mocí jeho Vzkříšení, rodíme se k novému životu, vynořujeme se z křestní lázně jako znovuzrozené děti Boží. Vzkříšení se neodkládá na konec věků. Apoštol Pavel mluví v minulém čase: "Byli jste vzkříšeni." Zvědavci se ptají: "Pane faráři, věříte na posmrtný život?" Odpovídám: "Už jsem po smrti! Ale byl jsem vzkříšen! Takže co se teď se mnou děje, to je můj posmrtný život!" 

Protože křest není žádné kouzlo, nezmizí v novém životě stará pokušení, která dotírají na naše nejslabší místa. Tyto zápasy jsou užitečné lekce pokory, které nás učí: Nepolevujte v hledání toho, co je nad vámi! Směřujte ke Kristu, a nevracejte se k tomu, co jste nechali za sebou!