Jazyk a uši učedníků

Je tomu již dvacet let, co sloužím v Církvi československé husitské. V září 2001 jsem nastoupil jako kazatel do náboženské obce v Karlových Varech, a to prosím pouhý rok po křtu a biřmování. S odstupem času se mi zdá až neuvěřitelné, že jsem se "dral za kazatelnu" už jako čerstvý studentík pátého semestru teologie, a navíc v situaci, kdy mi "křestní voda ještě za ušima neoschla", jak mi vtipně sdělil pan profesor David Holeton.

K mému křtu a biřmování byly vybrány dva texty z Pavlových epištol: "Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe" (Galatským 6, 2-3). "Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem" (Koloským 3, 1-3).

S těmito moudrými apoštolskými slovy jsem se ponořil do Kristovy smrti, podruhé se narodil v křestní vodě a přijal pomazání Duchem radosti. Slavnost Paschy - Kristova "Přejití" o Veliké noci, přejití ze smrti do života, z utrpení do slávy - je mi každoročně připomínkou, že Bůh se ke mně sklonil a učinil ze mě novou bytost, očištěnou Kristovou krví a oživenou Kristovým zmrtvýchvstáním.

Ani po dvaceti letech mi ještě křestní voda za ušima neoschla. Pořád nejsem nic víc než učedník, odkázaný na Spasitelova slova věčného života. Věřím, že Bůh si mě povolal ke kněžství, a posláním kněze je vyučovat ve víře. Zároveň i kněz je stále jen učedníkem, žáčkem, který potřebuje "doučování" ve víře, lásce i naději! 

Mým kněžským úkolem je doprovázet vás na cestě, pomáhat vám nést vaše kříže, těšit vás evangeliem - dobrou zprávou o našem vykoupení. I vy však v jistém smyslu plníte kněžské úkoly, vždyť všichni křesťané společně tvoří "národ kněží". Vzkříšený Kristus je naším věčným Veleknězem, a přebývá v nebeské svatyni, kde se za nás bez ustání přimlouvá.

Ze srdce vám děkuji, že mi pomáháte nést můj kříž, že mě máte rádi a myslíte na mě v modlitbě. Vaše víra mi dodává odvahu sloužit. Vaše láska rozradostňuje mou duši, jinak často náchylnou k melancholii. Vzájemnou péčí a pozorností ve společenství církve naplňujeme zákon Kristův, jehož vznešenost a krása nesnesou srovnání!

Sami víte, že nečekaně přicházejí chvíle tmy, kdy pod vahou kříže klopýtáme, kdy to vypadá, že nás jeho tíha zavalí. V takových okamžicích můžeme obejmout ukřižovaného Ježíše, který vynesl na Golgotu všechno, co nás tíží a trápí. Spolu s ním se probouzíme k novému životu i my - k životu jeho přátel a učedníků. Každého dne, v radosti i bolesti, smíme spočívat ve stínu křídel živého Boha, budovat si domov jako vlaštovky u Hospodinových oltářů, odkud vyzařuje světlo jeho Slova a kde sdílíme tělo a krev jeho Syna.

"Kde je, smrti, tvá zbraň, kde je, smrti, tvé vítězství?", ptá se apoštol a zpěvák Johnny Cash to opakuje na své poslední desce (1. Korintským 15, 55). "Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych zemdleného podpíral slovem," vyznává prorok Izajáš. I mě podepírá slovo o Kristově vítězství, které přineslo záchranu lidem a znovustvořilo svět. "On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci." Aleluja! 

foto: Marika Jana Mariewicz (2021)