Ježíš, básník ticha

Básník nemusí psát. Ježíš nesepsal žádnou básnickou sbírku, jen jednou podle svědectví evangelia psal prstem záhadné znaky do písku. Básníkem je ten, kdo tvoří. Slovo "poezie" vychází z řeckého poiesis, tvorba. Básník utváří svůj život citlivostí a vnímavostí, které se obracejí dovnitř do srdce, ale i ven do světa. 

Básnická citlivost a vnímavost se rodí z lásky k tichu, v němž promlouvá srdce i svět - a Bůh, jenž je nekonečnou hlubinou srdce i hlubinou světa. Ježíš je básníkem ticha. Jeho mistrovství spočívá v umění ticho vyslovit. Ježíšova slova neruší ticho, odkazují k němu a vedou k tichému Prameni, v němž se tvoří nový život. 

Takovou básnickou sílu má Ježíšovo slovo. Nepsaná, živoucí poezie, proměňující srdce i svět. Ale jen s pomocí lidí, kteří se tichu otevřou, aby zaslechli tajemný hlas a nechali se jím přetvořit. Poetickou krásu Ježíšovy modlitby si lépe uvědomíme, když se zaposloucháme do aramejského originálu: 

abvún d-bá-šmája / otče náš, jenž jsi na nebesích

netkádaš šmach / posvěť se jméno tvé

teltej malkutach / přijď království tvé

nechwej c'vjánach / buď vůle tvá

ajkána d-bá šmája aj b-árha / jako v nebi, tak i na zemi 

...ale co dál? Modlitbu nemusíme dokončit slovy, ale můžeme jí dovolit vplynout do posvátného ticha, v němž budeme mlčet s Ježíšem.

citace: Neil Douglas-Klotz, Aramejský Otčenáš (DharmaGaia, Praha 2001)