Kristovské vědomí

Když starověcí křesťané hledali způsob, jak vyobrazit Ježíše, nesoustředili se na ztvárnění jeho tělesné podoby (o níž evangelia mlčí), nýbrž na jeho poslání (o němž evangelia svědčí). Rané malby Ježíše z římských katakomb neukazují vznešeného Krále vesmíru, ani trpícího Spasitele na kříži, ale mladíka nesoucího na ramenou zatoulanou ovečku.

Ježíš o sobě prohlásil: "Já jsem dobrý pastýř." Jeho slovům první křesťané uvěřili a rozhodli se jít za ním, neboť On neubližuje nikomu, za něhož přijal odpovědnost a neutíká, když stádu hrozí nebezpečí. Putuje se svými ovečkami i beránky a hledá pro ně cestu, která je bezpečně přivede k pastvě i k odpočinku v teple domova. Pečuje o ně a chrání je, dokonce za ně nasazuje vlastní život, protože mu na nich záleží a má je rád.

Ježíšovo srdce je srdcem dobrého pastýře. Věrnost poslání u něho roste z plného uvědomění si toho, kým je. Říkejme tomu KRISTOVSKÉ VĚDOMÍ. Vnitřní pokoj a citlivá pozornost vůči lidem i světu vyplývají u Ježíše z vědomě prožívané skutečnosti, že je milovaným Synem božského Otce. A nejen to! Žije vědomím jednoty s Otcem, je naprosto sjednocen s prazákladem samotného Bytí: "Já a Otec jsme jedno." Do tohoto osvobodivého a radostného vědomí Ježíš zahrnuje i každého z nás. Touží, abychom si přisvojili jako základní pravdu, jako svorník osobní integrity, že jsme milováni, přijímáni, ochraňováni a uzdravováni.

Člověk je od Boha nadán darem vědomí. Proč nám byl dán? Jistě proto, abychom si uvědomili a stále uvědomovali, kdo jsme. Apoštol Jan to věděl: "Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi." Co to znamená? Že zahrnuti do kristovského vědomí přijímáme naše poslání BÝT. Bděle a pozorně si uvědomujeme v tomto přítomném okamžiku: JSEM. A JSEM MILOVÁN.

Tady a teď vstupujeme do věčného života, do láskou tlukoucího srdce Ježíšova. Tento přítomný okamžik je zázrak. Všechno se mění a všechno je otevřené v tomto okamžiku Krista.