Jsme jedno

Snad je to nevyhnutelné, že občas musíme zakoušet i bolestná rozdělení. Každému se někdy "rozpadne svět", každý si někdy připadá jako rozbitá váza. Cítíme, že nejsme celiství, úplní. Nevíme, jak slepit svůj život dohromady. Protože už nejde vrátit mu starou podobu. Kdykoli se objeví trhliny, příkopy a propasti, pak zřejmě proto, že z trosek a fragmentů má povstat nový tvar! 

Evangelium je dobrou zprávou o jednotě, s níž se můžeme spojit právě tehdy, když nás na těle i duši tíží kříž rozporů a rozdělení. Ježíš vyznává: "Já a Otec jsme jedno". Zve nás, abychom šli za ním - a sjednotili se s ním, neboť on žije v jednotě s vlastním Pramenem a Podstatou, kterou je Bůh. Bytostné sjednocení popisuje Bible obrazně: představme si ruce, do nichž se odevzdáme, dlaně, do nichž se schoulíme. Ruce něžné, ale zároveň silné. "Z mé ruky je nikdo nevyrve," ujišťuje Pán. 

Ke sjednocení s Ježíšem, který si je vědom své jednoty s Otcem, vede velice prostá a přímá cesta: důvěra a naslouchání. Naslouchám tomu, komu věřím. Přijímám slova, co promlouvají hlasem rozechvívajícím srdce, probouzejícím v srdci lásku k životu a touhu život chránit a ctít. "Moje ovce slyší můj hlas", říká dobrý pastýř Ježíš.

Při bohoslužbách si rádi zazpíváme trochu sentimentální píseň: "Ovečkou že Páně jsem, tím se těším nocí dnem." Nejsme však "jen" ovečkami, ale také pastýři a pastýřkami. Podílíme se přece na pastýřské službě Ježíšově! Úkolem pastýře je chránit život svěřeného stáda. Filosof Heidegger napsal, že člověk je "pastýřem Bytí". Vykládám si to jako radostnou a požehnanou službu životu - službu, která pomáhá životu rozvíjet se a růst až k zaslíbené celistvosti a plnosti.