Jsme tu, abychom byli

Všichni - byť v různé míře a různými způsoby - jsme definováni rolemi, které se vážou k našim jménům. Když se chci někomu představit, povím, jak se jmenuji a co dělám. Avšak žádná role, kterou v životě zastáváme, nás nemůže beze zbytku pojmout a charakterizovat. Pokud se nezdravě ztotožníme s funkcemi, jež vykonáváme, život se nám omezí na únavné a vyčerpávající úsilí vytvářet a udržovat si vlastní obraz před druhými lidmi. Tím se ale ocitáme "mimo obraz", mimo život v jeho celistvosti a plnosti. Biblický obraz pro ničím nezredukovaný život, obraz, do něhož si nás přeje "zasadit" Ježíš, se nazývá "Boží království". 

I na Ježíše jsme si navykli nahlížet skrze jeho "roli" Spasitele, přičemž si ovšem náplň té role kreativně upravujeme, aby Ježíš byl Spasitelem "na objednávku", Mesiášem, jakého si zrovna přejeme. Zajímavé ale je, že když se Ježíš představuje, mluví spíše obrazně a nezdůrazňuje funkce a tituly, na nichž by si zakládal. Místo toho vykládá o sobě dost podivné věci: "Já jsem dveře", "Já jsem chléb živý", "Já jsem vzkříšení a život", "Já a Otec jsme jedno". Ježíš především ví, že JE. Nezapomíná BÝT. Žije bděle, vědomě, vnímavě vůči zázraku Bytí. On sám je ztělesněným zázrakem. Proto se představuje slovy "Já jsem", což v hebrejském jazyce odpovídá významu svatého Božího jména Jahve!

Bůh je živé Bytí vědomě milující vše, co existuje. Ze zdroje tohoto Bytí vše vyvěrá a vyzařuje. Smyslem naší pozemské existence je obrátit se tváří tvář ke zdroji a vrátit se k prameni. Rozpomenout se na to, odkud jsme vzešli a kam směřujeme. Zamilovat si "cestu věčného návratu" a důvěřovat jí. Vracíme se do budoucnosti, kterou nám otevírá Bůh, cestou následování Krista, v němž se zjevuje, co je Bytí a co znamená doopravdy být. 

Na té Cestě budeme často i bloudit a tápat a naslepo hmatat ve tmě. Oslepli jsme, neboť lpíme na svém obrazu, na rolích, co hrajeme, na funkcích, od nichž odvozujeme svou hodnotu. Jako nezkušení poutníci mnohokrát klopýtneme a padneme, ale s každým pádem a zraněním ztratíme kus falešné identity, část onoho vykonstruovaného "já", které nám brání prohlédnout a ve světle Krista přijmout sebe sama takového, jaký jsem, a radovat se, že i "já jsem", protože jsem v Kristu - a v Kristu žiji ve společenství se všemi, v jednotě se vším!

Od Vánoc do Silvestra jsem ve volných chvílích sledoval seriál Půlnoční mše, jenž mi promluvil k srdci. V posledním díle vložil režisér Mike Flanagan do úst jedné z hrdinek, učitelce Erin, nádherné vyznání, možná teologicky ne zcela přesné, ale o to působivější: "To je ten problém. To slovo. Já. Nezáleží na tom, kde cokoli končí a kde já začínám. Už nejsem. Mé jméno, osobnost a rozhodnutí, to přišlo až po mně. Byla jsem před nimi a budu i po nich. A to ostatní jsou jen obrázky, které jsem cestou zahlédla. Pomíjivé obrázky. A já jsem blesk, co přeskakuje. Jsem energie a vracím se zpátky. Tím, že si vzpomínám, se vracím domů. Jsem jako kapka vody vracející se do oceánu, do něhož jsem vždy patřila. Konečně do sebe všechno zapadne. Čas neexistuje. Smrt neexistuje. Život je přání, které si přejeme znovu a znovu až na práh věčnosti. A já jsem všechno v něm. Jsem všechno na světě. JSEM TU, ABYCH BYLA."

foto ze seriálu Půlnoční mše (2021)