Kapkou v oceánu

Na otázku "Kdo jsem?" se dá odpovědět všelijak. Můžete se pokusit vystihnout, na čem se zakládá vaše identita, například pomocí národnosti, vyznání, povolání, kulturního, rodinného a sociálního zázemí, citové, vztahové a sexuální orientace. Tohle všechno je pochopitelné, ale možná už je na pováženou, pokud smysl života odvozujete od úspěchů, výkonů a postavení. Zaujalo mě před lety při procházce po vyšehradském hřbitově, co si nějaký důležitý pán (jméno jsem dávno zapomněl) nechal vytesat na náhrobek: "Dvorní rada, poslanec." Následovaly další tituly. "Marnost nad marnost," okomentoval by to starozákonní Kazatel.

V průběhu života mnohého dosáhnete, a také mnoho ztratíte. Výhry a prohry ani ve své konečné bilanci však nevypovídají o tom, jestli jste došli k poznání, kým jste. Věřím, že k poznání, k odkrývání smyslu, by měla vést duchovní cesta. Protože na ní se ptáte "odkud a kam". Jenže na duchovní cestě, jak jí rozumějí náboženské tradice, naleznete různé odpovědi, přičemž některé z nich (křesťanské nevyjímaje) vám budou "předkládány k věření" jako ty správné a ty zbývající jako špatné. S mentalitou "buď - anebo" se bohužel setkáte i v náboženském prostředí, ale zdravá a zralá spiritualita ji překonává, integruje a smiřuje protiklady.

Život se vzpírá jednoznačné definici. Snad nebude od věci opustit dětinskou představu, že existuje jediná, provždy pevně daná odpověď, která všechny ostatní vylučuje. Ty ostatní čekají na svůj čas. Pro mě nastal pravý čas na dovolené u Baltu. Křik racků, šplouchání vln, slunce, mraky, déšť, splývání mořské hladiny a oblohy, takže nebýt lodí na obzoru, nevěděli byste, kde končí jedno a začíná druhé. Kdo jsem? Dívám se do dálky, do šedomodrého oparu, s touhou v srdci, s nohama v teplém písku, s hlavou, ve které se honí myšlenky jak rybky na mělčině.

Jsem kapkou v oceánu božské Plnosti. Oceán je přítomen v každičké kapce, i v té nejmenší. I ve mně. Za myšlenkami, starostmi, za veškerým hodnocením vlastní minulosti, za všemi plány do budoucna, se rozprostírá nekonečný bezedný oceán, do něhož jsem se narodil a nikdy jej neopustil. Nikdo jej nemůže opustit, neboť nikdo není mimo Boha, v němž spočívá celý vesmír. Duchovní cesta není hledáním technik, jak se k oceánu dostat, ponořit se a plout. Jsem v něm. Všichni se přece pohybujeme v Bohu. Duchovní cesta je uvědomováním si, vrůstáním do stále hlubšího vědomí, že jsme kapkami v oceánu. Tam je náš domov, naše místo, naše přirozené životní prostředí.

V listu Koloským se píše o Kristu: "V něm je vtělena všechna plnost božství, v něm jste i vy dosáhli plnosti." V Kristu je Plnost, protože On si je plně vědom, kým je a kde je. Žije vědomě ve spojení s oceánem jménem Abba. Koupe se v Otcově lásce, ze které čerpá svou identitu milovaného Syna, plaváčka Božího. V Kristu se otvírá zdroj této Plnosti. Od něho se učíme vědomému životu, do něhož je nutné vpustit svoje nejhlubší touhy, zvědomit si je, vyvést na světlo Boží, protože právě naše tajné touhy volají po oceánu, po radosti, míru, ponoření do věčné Lásky.