Kde začíná a končí svoboda?

Jsem 3x naočkovaný proti covidu. Pro očkování jsem se nerozhodl kvůli strachu z onemocnění, ani proto, že bych slepě důvěřoval v zázračnou moc vakcíny, ale prostě proto, abych tím, že lépe ochráním sebe, lépe chránil druhé. Pokud mohu ze své vůle udělat něco, čím snížím riziko, že se nakazím covidem, a tím snížím riziko, že nakazím dalšího člověka, pak to vnímám jako morální povinnost a jako vyjádření křesťanské lásky ("miluj bližního svého jako sebe samého"). A jsem připraven podstupovat očkování i opakovaně, nevidím v tom problém. 

Skutečný problém vidím jinde. Domnívám se, že není správné nutit lidi k očkování tím, že jim stát znepříjemňuje život a tlačí je k úkonu, o němž zároveň tvrdí, že je dobrovolný. Mám za to, že v demokratickém státě musí platit stejná pravidla pro všechny. Pokud akceptujeme, že "občany druhé kategorie" lze vyloučit ze společnosti jako malomocné, zaděláme si na velice nebezpečný precedens. V právech i povinnostech bychom si přece měli být rovni! Od státu očekávám, že bude bojovat proti epidemii, a nikoli proti neočkovaným. Tím se jenom prohlubuje propast mezi lidmi, vyhrocuje se názorová polarita a posiluje neblahá "kmenová identita" u neočkovaných, kteří se (do jisté míry právem) mohou vnímat jako diskriminovaná menšina "trpící" pro své přesvědčení. 

Bohužel covid se opět šíří komunitně a kvůli vysokému počtu nakažených hrozí (po kolikáté už?) zahlcení nemocnic a omezení zdravotní péče. V takové situaci bych považoval za logické např. pravidelné testování všech zaměstnanců a návštěvníků hromadných akcí. Důsledně bych vymáhal dodržování základních profylaktických opatření (když v přecpaném autobusu cca třetina cestujících nosí respirátor pod nosem, nedivím se, že jsme dneska zase tam, kde jsme byli před rokem...). A výhledově bych se nebál zavedení povinného očkování (podobně jako je povinná celá řada věcí, u kterých nás ani nenapadne se vůči nim vymezovat), ovšem pod podmínkou, že občané si budou moci vybrat mezi různými typy vakcíny na základě ověřených informací a odborných doporučení. Pak by odpadlo i ponižující prokazování se tzv. covid pasem.

Odpovědné státní instituce by měly srozumitelně vysvětlit, že smyslem vakcinace není epidemii covidu jednou provždy ukončit (žádná imaginární "tečka"!), nýbrž kontrolovat ji - omezit šíření koronaviru tak, aby už nebylo nutné zavádět restrikce, které mají dalekosáhlé negativní dopady na životy lidí (po stránce existenční, psychologické, sociální, kulturní atd.) a které si nikdo nepřeje. Pokud by někteří z našich spoluobčanů odmítli dát se očkovat i přesto, že by se jednalo o zákonem uloženou povinnost, měli by nést část finančních nákladů spojených s případnou hospitalizací, pokud covidem onemocní. Byl by to důsledek jejich svobodného rozhodnutí nenaočkovat se, jímž ale prokazatelně zvyšují riziko, že nakazí sebe, a tím i ostatní, čímž zasahují do jejich svobody. A v civilizované společnosti by měla panovat shoda, že moje osobní svoboda končí tam, kde začíná svoboda mého bližního. 

Nikomu svůj názor nevnucuji a necítím ani potřebu kohokoli přesvědčovat - už proto, že jde o složitou, mnohoznačnou problematiku, ve které jako laik nemám dostatečný přehled. Nikomu neupírám právo mít názor odlišný. Svá stanoviska jsem připraven revidovat, protože vím, že jsem omylný člověk, nikoli majitel pravdy. Všem přeji pokoj a dobro. Spoléhám na slovo Boží: "Hospodin uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje" (Žalm 147).