Kdo miluje, ten neumírá

Není člověka, jenž by nemusel čelit pokušením. Konfliktní povahy jen těžko odolávají pokušení hrotit spory a střety. Kompromisní povahy, které tíhnou ke smírným řešením, zase podléhají pokušení být se všemi zadobře, všem se zavděčit. Je hloupé vyhledávat hádky a zbabělé je vyhýbat se konfliktním situacím za každou cenu. Mým pokušením je obraz kladného hrdiny. Přál bych si, aby mě ostatní právě takto viděli, měli mě rádi, vážili si mě, hledali u mě radu.

Ježíšova cesta je však jiná. Nebojí se vypadat jako záporák, jako buřič a kacíř, který "stoluje s celníky a hříšníky" a neštítí se špatné společnosti. Nezáleží mu na tom, jestli ho chválí "lepší" lidé, co se považují za spravedlivé. Záleží mu na lidech, kteří potřebují pomoc a naději, protože se jim život vymkl z rukou a nesplňují očekávání a nároky svého okolí. Cítí se zranění, ponížení a zavržení. Ježíšova cesta směřuje k nešťastným srdcím, jimž se nedostává porozumění a soucítění. Ježíš ví, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. A na smrt nemocný je každý, kdo strádá nedostatkem lásky. 

Spásu v křesťanském slova smyslu lze přiblížit jako celostní uzdravení, znovuzrození k životu, jehož základem je poznání, že láska je silnější než smrt. Před několika dny se mi dostalo mimořádného duchovního zážitku na pašijových hrách v Hořicích na Šumavě. Zpívá se v nich: Jen láska věčná je a víra / kdo miluje, ten neumírá. Tyto verše vyjadřují teologicky naprosto přesně, proč Ježíš vstal z mrtvých, proč jeho příběh neskončil tragédií na kříži. On je vtělenou Boží láskou, která se milosrdně sklonila k trpícím bytostem. Vzkříšení je stvrzením, že kdo miluje, přežije i vlastní smrt silou lásky, kterou do něho vložil Bůh. 

Na Ježíšově cestě se odehrávají překvapivá a zázračná setkání. Čteme v evangeliích, jak Boží syn spěchá za představitelem synagógy, aby uzdravil jeho smrtelně nemocnou dceru a vrátil ji do života. Prodírá se zástupem, který se na něho tlačí. A zezadu se k němu přiblíží žena sužovaná dvanáct let krvácením. Její tělo krvácí, ale jistě krvácí i její srdce. Je nečistá, vydělená, přežívá na okraji. Touží dotknout se Ježíše, protože o něm je všeobecně známo, že hříšníky neodsuzuje, nýbrž jim odpouští, vnitřně je proměňuje, dává jim šanci obrátit se a začít znovu. Z Ježíše vyjde uzdravující energie lásky, která hojí rány na těle i na duši. 

Stejná energie ale může vycházet i z každého z nás, zůstaneme-li s Ježíšem spojeni vírou a půjdeme-li jeho cestou. Budou se dít zázraky a dost možná se o nich nedozvíme. Pomůžeme slovem, pohledem, dotykem, nenápadným skutkem, a půjdeme zas dál. Ale zůstane otisk Boží lásky v událostech, které jsme třeba ani vůbec nezaznamenali, protože jsme spěchali za jinými úkoly. Dostáváme množství příležitostí k tomu, abychom do světa posílali životodárnou energii od vzkříšeného Pána. A je moc dobře, že si nejsme vědomi zázraků, které Ježíš činí skrze nás. Chrání nás to před pokušením hrát si na kladné hrdiny. Bohu díky!

foto: hořické pašijové hry 10. 6. 2023