Kdopak zná srdce?

Vnitřně otřesen jsem dočetl knihu o dlouholeté spolupráci Zbyňka Fišera s tajnou policií komunistického režimu. Jméno Zbyněk Fišer vám nejspíš nic neřekne, ale pseudonym, jejž přijal za svůj (a najdete jej i na jeho hrobě), už má zvuk: Egon Bondy. V jistých kruzích populární, uznávaný, ne-li přímo uctívaný básník, filosof, prozaik. Svérázná a zároveň inspirativní osobnost. Jedna část jeho "literárního díla" však až dosud nebyla širší veřejnosti známa: udání, které od 60. do 80. let sepisoval z pozice agenta StB. Zbyněk Fišer si Egona Bondyho cíleně a systematicky "pěstoval" jako mýtus, jenž sice souvisel s realitou, ale parazitoval na ní, upravoval ji, přepisoval na legendární příběh, překrývající pravdu. 

Proč o tom hovořím? Dvojakost Fišera / Bondyho je velmi vyhroceným případem rozporu mezi skutečností a obrazem, který si maloval a předestíral ostatním. Nebudu spekulovat o důvodech. Otázka míří jinam: není sklon k mytizaci svého života (byť v méně vyhrocené podobě) vlastní i mně, a třeba i vám? Stačí se podívat, jak se prezentujeme na sociálních sítích, v obsahu, který tvoříme a sdílíme. Chceme být "nějak" viděni. Nemusí to být v principu špatné. Všichni v sobě máme přirozenou potřebu uznání a přijetí. Špatné je, když druhými vědomě manipulujeme a používáme je k účelům, které se vůbec nehodí do mýtického obrazu. 

U proroka Jeremiáše čteme: "Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?" Pravdou je, že se neznáme. Již od archaických dob se lidé ptali, co s tím. Delfská věštírna vybízela: Gnóthi seautón! "Poznej sebe sama!" Což je nelehký úkol. Jak porozumět svému srdci, jeho skrytým touhám, zraněním a stínům? 

Mytizaci a stylizaci, s jejíž pomocí utváříme svůj obraz, samozřejmě lze označit za přetvářku a manipulaci (a někdy tomu tak i bude). Přesto myslím, že je tu ještě něco jiného: potenciál, který v sobě nosíme, ale neumíme jej rozvinout, spojit se životem. V mýtických vyprávěních a obrazech si hledá cestu do našeho vědomí právě to nejhlubší, co se ukrývá v srdci. V mýtech si vyprávíme o tom, jací toužíme být - a jací také možná budeme! Když se v Kristu Bůh stal člověkem, proč by se mýtus v našem životě nemohl stát realitou?