Láska přemáhá strach

Jako společnost i jako jednotlivci nyní čelíme výzvám, které jsme si ještě nedávno neuměli představit, anebo možná trošku uměli, ale nenapadlo nás ani ve snu, že by se nás osobně dotkly. Pandemie koronaviru není zlý sen, z něhož se ráno probudíme, nýbrž realita. Můžeme ji však přijmout jako zkušenost "temné noci", v níž se všechno promění. 

V krizové situaci je zcela v pořádku, že ve slabé chvíli na nás dolehnou obavy i strach. Jsou to emoce, které k lidskému životu neodmyslitelně patří. Je důležité naslouchat jim a pracovat s nimi, nikoli je potlačovat a vytěsňovat, či naopak jim podlehnout a šířit paniku.

Chci vás ujistit, že cítíte-li strach, jste normální lidé. Nebojí se jenom psychopati. Kdo tvrdí, že nezná strach, měl by se nechat vyšetřit odborníkem, neboť je hrozbou pro sebe i své okolí. Ale vyšetření ať odloží na později a v současném stavu nouze ať nezatěžuje systém zdravotní péče! 

Co vězí za naším strachem? I já se bojím. Ve službě faráře, který je stále ve spojení nejen se svými "ovečkami", ale i s lidmi v pomáhajících profesích, vím, že mnohé sužují obavy o rodinu a přátele, ale také o trpící a nemocné nejen v naší zemi, ale i za jejími hranicemi. Neboť nemoci a bolesti žádné hranice neznají.

Tyto odůvodněné obavy jsou však důkazem našeho citu, naší nelhostejnosti a našeho zájmu o druhé. Jsou upřímným svědectvím, že na bližních nám záleží, neboť je máme rádi a vážíme si jich. Neztratili jsme lidskost. A to je dobrá zpráva!

Ani strach o sebe nemusí být špatný. Nelze jej šmahem označit za sobecký. Pud sebezáchovy je nám vrozený. Pobavilo mě, co v jednom rozhovoru řekl psychiatr Radkin Honzák. My všichni jsme potomky poserů, kteří utekli před nebezpečím. Díky tomu si zachránili život a mohli předat život nám. Strach je přirozenou reakcí na ohrožení a strategií přežití.

Nevyčítejte si, když se bojíte, a nestyďte se za to. Nejste zbabělí. Věřte mi, že co cítíte, je hluboce lidské. Každý si však musíme uvědomit, kým doopravdy jsme. Lidské bytosti byly obdarovány citem, rozumem a vůlí. Jsme Božími dětmi povolanými ke svobodě. I vůči svému strachu proto zaujměme svobodný postoj! Pravou odvahu nemají ti, kdo neznají strach, nýbrž ti, kteří přijmou hozenou rukavici a svému strachu se postaví se zdviženým hledím. 

Krize je šancí vydolovat ze sebe poklady, o nichž jsme třeba ani nevěděli. To nejlepší je v nás uloženo hlouběji než strach. Chopit se této šance je největší výzvou dneška. I víno se musí vylisovat, vymačkat z hroznů. 

Jsme drceni ve vinném lisu. Tato krize z nás vylisuje nové víno. A nové víno patří do nových měchů, jak v evangeliu radí Ježíš. Co z toho vyplývá? Krize nepochybně pomine. Ale my už budeme jiní. A proto zařídíme své životy jinak. Soucitněji k těm nejzranitelnějším z nás a ohleduplněji k přírodě, k planetě Zemi, která je naším společným domovem.

Písničkář Leonard Cohen si v mládí zapsal svoje životní motto: "Nemůžeme se zbavit strachu, ale můžeme se mu poddat takovým způsobem, že nad ním zvítězíme." Jsem přesvědčen, že nad strachem zvítězíme a zvládneme jej tehdy, když si uvědomíme, že odhaluje naši bytostnou potřebu milovat a být milován. V tomto smyslu pak také na sobě zakusíme, jak osvobozující je poselství Ježíše Krista, vyjádřené úžasnými slovy: "Láska přemáhá strach."