Letní dopis o nedokonalosti

Na léto si obvykle vybíráme nějakou lehčí četbu, která se hodí na dovolenou, k vodě, na pláž, do lehátka, kde se pohodlně uvelebíme, v jedné ruce knížku, v druhé sklenku aperolu (nebo čehokoli jiného, co vám chutná). I já bych vám chtěl tímto dopisem trochu odlehčit. Protože je opravdu těžké neustále se hlídat, utahovat kohoutek života, abychom s velkým sebezapřením a sebekontrolou vyhověli všem požadavkům, které na nás klade okolní svět nebo i my sami. 

Chtěl bych vám ulehčit jednoduchou pravdou. Dokonalost neexistuje! To je úleva! Celý vesmír je nedokonalý, není totiž ničím jiným než anomálií v dokonalosti nicoty, píše italský filosof Telmo Pievani v knize Přírodopis nedokonalosti. Jenom nicota je dokonalá. Dokonale prázdná. Život je nedokonalý, a proto krásný, dobrodružný, v pohybu a vývoji. Takže se uvolněte! Nemusíte být dokonalí. Protože nejste! Díky Bohu! On vás totiž stvořil přesně takové.

Jenže co když vás balamutím? Vždyť v Matoušově evangeliu Ježíš vybízí svoje učedníky: "Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec!" Tím se však nemyslí bezchybnost a marná snaha o ni. Dokonalý, řecky "teleois", souvisí se slovem cíl, řecky "telos". Takže podle evangelia se dokonalostí rozumí dovršenost, ucelenost, dovedení k cíli. A do cíle cesty nás nejlépe přivede naše lidská nedokonalost, naše chyby, pokud jsme si jich vědomi, přijímáme je a pracujeme s nimi. 

Pro křesťany z toho vyplývá, že ani žádná z křesťanských církví není a nebude ideální, dokonalá, bezchybná. Důvodem, proč si Ježíš svolal učedníky a daroval jim svého Ducha, nebylo založit dokonale funkční systém organizovaného náboženství, nýbrž umožnit, aby do dějin vstoupilo společenství, jemuž nechybí odvaha a vůle k alternativnímu vidění světa. Společenství, v němž bychom skrze naši přijatou nedokonalost mohli zrát k celistvému lidství, dospívat k cíli.

Církev má smysl, pokud v jejím rámci žijí - třeba i maličká - místní společenství, která vytvářejí prostor, kde se lidé dostávají do kontaktu s hlubinou života a v ní objevují zdroje, díky nimž se jejich životy stávají plnějšími, svobodnějšími, zdravějšími. A tím pádem i šťastnějšími a lehčími, neboť za naši nedokonalost už se nemusíme obviňovat, vzájemně se odsuzovat a trpět v zajetí iluzorních představ, nýbrž se ji učíme milovat jako cestu malých kroků ke společnému cíli. 

Přeju vám požehnaný čas léta. Ať je pro každého z vás časem lehkosti, odpočinku a velkorysého přijímání vlastní nedokonalosti a neposuzování nedokonalosti ostatních.

obrázek: https://www.flickr.com