Milosrdenství je věčné

20.07.2025

Určitě se vám to mnohokrát stalo. Někdo vás pokáral, napomenul, obvinil, že děláte, co se dělat nesmí. Anebo ještě hůř. Vám neřeknou nic, ale postěžují si na vás před člověkem, jehož máte rádi a záleží vám na tom, jak vás vnímá, jak se k vám vztahuje. Přesně takhle se chovali farizeové, když útočili na Ježíše: "Tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!" Jinými slovy: "Pohlídej si tu svou pakáž, ať dodržuje normy a neruší posvátný sobotní klid!"

Jakého strašného hříchu se učedníci dopustili? Měli hlad, procházeli zrovna obilím, vybírali zrní z klasů a jedli je. Podle farizeů tím porušili šabat, neboť pracovali. Strážcům pravé zbožnosti a morálky by nejspíš nevadilo, kdyby apoštolové raději pošli hlady, ačkoli obilné lány jim nabízely obživu, stačilo ruku natáhnout. Ale norma je norma! Pokušením se má odolávat, i kdyby vám už docházely síly a padali jste na hubu vyčerpáním.

Ježíš se zastal svých přátel a farizeům připomněl, na čem Bohu doopravdy záleží: "Milosrdenství chci, a ne oběť." Jde o Boží slova zapsaná u proroka Ozeáše. Takže v Bibli sběhlí farizeové by je měli nejenom znát, ale také se jimi řídit, chovat se milosrdně a neodsuzovat, zvláště když nevědí nic o skutečných důvodech, proč ti druzí "dělají, co se nesmí dělat". Kladní hrdinové to však vidí jinak. Snažit se porozumět bližnímu svému? Natož s ním soucítit, podpořit ho, dopřát mu svobodu jeho cesty? Odsoudit dá méně práce než prokázat milosrdenství.

Normy nelze brát na lehkou váhu, vždyť pomáhají člověku udržovat potřebný řád a stabilní životní rytmus. Jejich smyslem je osvobozovat, nikoli zotročovat. Uvolňovat z pout chaosu, nikoli svírat do kleští neurózy. Jenže tohle farizeové nechápou a nechápe to ani náš vnitřní farizej, vždy připravený obžalovat a zatížit pocitem viny, když vypadáváme z rytmu a dravý proud života nás nečekaně přivádí do stavu "mimo normu". Jak se vlastně člověk v takových situacích ocitne? Přizná si, že má hlad. Neboť už dlouho touží, hladoví po plnějším životě. Po setkání s prazákladními silami, z nichž je utkáno tajné předivo života.

Nejsou právě takové situace příležitostí, kdy můžeme nahlédnout, jaký je Bůh, v něhož věříme? V žalmu 136 se opakuje refrén: "Jeho milosrdenství je věčné." Věříme přece v Boha milosrdného, jehož jméno je Milost a Láska. Víra nás odkazuje na milosrdné a velkorysé Boží porozumění přesně tomu, co se děje s vámi i se mnou tady a teď. Je to, jak to je. Smí to tak být. Milosrdný Bůh je ve všem s námi. Doprovází unavené, dychtivé, zmatené a bloudící poutníky životem na dobrodružných a nebezpečných cestách pouští i pralesem, bouřením živlů i lhostejností davů.

Bůh pro nás objevuje stezku i tam, kde už my žádnou nevidíme. Jeho milosrdný pohled na naši probuzenou touhu nám vrací odvahu pokračovat v putování s důvěrou, že něčemu nás naučí - nepochybně i milosrdnějšímu pohledu na chybujícího bližního. Jeho velkorysý postoj k lidské křehkosti, rozpornosti a slabosti nám hojí rány a konejší srdce - pravděpodobně i proto, abychom se nešťourali v otevřené ráně kolemjdoucího člověka a nezraňovali jeho srdce bezcitnými farizejskými odsudky.

Ve stavu "mimo normu" se opřete o víru, že Boží milosrdenství je věčné. A nabídněte dar milosrdenství ostatním, kteří jsou na tom úplně stejně jako vy. Zastaňte se bližních jako Ježíš svých přátel. Protože ani vy nejste bez milosrdného Zastánce. Bez něho byste už dávno shořeli v pekle výčitek a obviňování kvůli normám, které jste při škobrtání životem přestoupili, když jste hladověli a hledali pokrm na další cestu.

Dovol mi být opět s tebou, absolutní společníku, dovol mi učit se tvým způsobům. Vyrvi mé srdce z jeho fantazií, vyveď mé srdce z fikce tajnosti, ty, který znáš tajemství každého srdce, ty, jehož milosrdenství se má stát tajemstvím touhy. Dovol každému srdci vyhlásit své tajemství, dovol každé písni odhalit tvou lásku, dovol nám přednést ti strasti naší svobody. Jsi požehnán, ty, kdo vždy otevíráš bránu ke vstupu k pravdě nebo k pobytu v pekle. Dovol mi být opět s tebou, neboť ty čekáš po mém boku, ty, který jsi rozbil můj svět, abys shromáždil srdce. Požehnáno je tvé jméno, požehnáno je přiznání se k tvému jménu. Ozař temnotu mého volání, dovol mi naříkat před tím, kdo srdce soudí spravedlivě a milosrdně. Probuď opět mé srdce nekonečným dechem, který do mě vdechuješ, probuď tajemství z neznáma. (Leonard Cohen, Kniha milosrdenství)

foto: pobyt v tichu na evangelické faře na Zhořci u Bezdružic, https://ubytovani.evangnet.cz/poustevna-na-zhorci