Milovat Boha, milovat život

"Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují." Tato slova z Prvního listu Korintským patří mezi moje nejmilejší z celého Nového zákona. Přitom z Nového zákona ani nepocházejí. Apoštol Pavel pospojoval citáty ze starozákonních proroků a učitelů moudrosti. Vzniklo z toho originální a velmi hluboké vyznání.

Pavel psal hlavně o víře. Ale na tomto místě se vyznává z něčeho překvapivého. Věřit nestačí! Vždyť věří i fanatici, moralisti, šílenci a blouznivci bez rozdílu vyznání (často ve vlastní "svaté poslání" přímo jim Bohem zjevené). Nahlédneme-li do historie, věřili také inkvizitoři, když mučili své oběti, věřili křižáci, když vraždili v dobytém Jeruzalémě, věřili husiti, když vypalovali kláštery. Nikomu z nich víra nescházela. Jenže kdo z nich v Boha nejen věřil, ale především ho miloval? 

Milovat Boha znamená milovat život, neboť Bůh je Život. Zaujal mě citát z díla spisovatelky Pauly d'Arcy: "Bůh k vám přichází převlečen za váš život." Ve všem, co se mi v životě děje, se potkávám s Bohem. Můj život začal, když on ve své lásce vyslovil přání, abych se narodil. Vzešel jsem z jeho života, jsem součástí jeho života a do jeho života se opět navrátím, až se moje pozemská cesta uzavře. Láska k Bohu se tedy projevuje a osvědčuje v lásce k životu a ke všemu živému, čemu Bůh život vdechl. 

Vnímám jako strašlivé znesvěcení Božího jména, když věřící člověk nenávidí život a má pocit, že se musí trestat, ponižovat, ubližovat si. Nebo ještě hůř, trestá, ponižuje a zraňuje ostatní, protože jejich životy považuje za bezcenné. Obvykle se jedná o životy lidí, kteří věří jinak, po svém, a proto jsou nepřáteli pravověrných. Ti se sami vidí jako majitelé jediné pravdy. Ježíš ale přikazuje: "Milujte své nepřátele!" Kdo miluje život, přeje ho totiž i nepřátelům. Stačí však šikovně doplnit slova našeho Pána: jistě, milujte své nepřátele - až budou mrtví. 

Pavel také píše, že sice učí moudrosti od Boha, ale jen "dospělé ve víře". Co jiného je dospělá, moudrá a zralá víra než víra dovršená láskou? Pokud víra nedoroste do lásky, zůstane slepou a mrtvou. A nevede k životu, nýbrž ke smrti. K mrtvým nepřátelům. K umrtvení vlastního života. Chybí-li víře láska k životu a touha po skutečném životě, všecko v člověku odumírá a chřadne. V srdci mu vládne zima, po které nepřichází jaro. 

Kdo miluje Boha, těší se, čím ho Milovaný překvapí. Jak se pozná, že víra dorůstá do lásky? Když věří ve víc, než co si dovede představit. V překvapení od Milovaného, v tajemství, jaké oko nevidělo, ucho neslyšelo a na lidskou mysl nevstoupilo. Slepá a mrtvá víra stále po Bohu něco požaduje, vnucuje mu svoje představy pod rouškou ponížených proseb a devótního podkuřování. Kdežto láska osvobozuje víru, aby dokázala věřit v Boha, jenž je Život a zároveň cesta k Životu i jeho Smyslu. V Boha, kterého se nemusím bát, ani se před ním plazit, ale mohu jej milovat a radovat se, že v jeho očích jsem navždy milovaný.