Mír v srdci a ve světě

06.07.2022

Před odjezdem do Kostnice si Jan Hus připravil kázání, které zamýšlel přednést před koncilem. Nazval je Řečí o míru, latinsky Sermo de pace. Opírá se o text evangelia, kde Ježíš přikazuje učedníkům: "Vcházejíce do domu, pozdravte jej slovy: Mír tomuto domu" (Lukáš 10, 5). Církevní reformátor si uvědomuje, že koncil bude řešit jeho kauzu. Ani svým soudcům však nepřeje nic špatného, neproklíná je, naopak žehná: "Mír buď tomuto domu, aby se nakonec sjednotil v Kristu Pánu vírou, nadějí a láskou." Historie nás učí, jak nakonec dopadl kostnický koncil. Kdežto o konci naší osobní existence na tomto světě nevíme nic. Proto se nyní vrátíme od konce na začátek.

Narození je zároveň přechodem z jednoho domu do druhého - z domu mateřského těla do velikého domu světa. Mimo bezpečné útočiště, kde vládl pravidelný tlukot srdce, na nějž jsme byli napojeni, se před námi rozevřel neznámý široký prostor, ve kterém není snadné se zorientovat. Ocitli jsme se venku a po celý život se podvědomě snažíme dostat zase dovnitř. Proto si budujeme domovy, hnízda, azyly - místa, kam vnášíme kus vlastního srdce. Jenže naše srdce jsou neklidná a nestálá... Chybí-li srdcím mír, nedostává se míru ani světu, v němž nesvár a nepokoj mezi lidmi i mezi národy způsobují, že jedni k druhým se chováme jako k cizincům a nepřátelům, ačkoli bydlíme společně v domě světa, jemuž na počátku Bůh položil pevné základy. Společně bychom se o něj také měli starat podle Božího přání, aby nám střecha nespadla na hlavu.

Představme si absurdní výjev, kdy parta výletníků se snaží postavit stan, zprava zatloukají do země kolíky a zleva přeřezávají lanka. Udeří bouře, stanová plachta se trhá ve větru, neposkytuje úkryt. V tomto absurdním dramatu hrajeme tragikomické postavy. Skáčeme ze strany na stranu, stavíme a bouráme. Nemáme srdce z jednoho kusu, takže děláme, co dává smysl, i to, co je zhola nesmyslné a destruktivní. V našich srdcích probíhá válka mezi rozdělenými, odcizenými a znepřátelenými stranami v nás samotných. Dobře vím, o čem píšu. Ani já nejsem z jednoho kusu. Jsem na kusy, kousky a kousíčky. Děravý stan mého života se třepetá v povětří, ale ve spacáku je zatím ještě snesitelně... 

Přijde i ke mně mír? Šalom do mého domu? Možná už dávno přišel a znovu přichází, ale já nevnímám a nepřijímám, protože rád a často se zabývám sám sebou, řeším si osobní rozpory, zalezlý ve zdánlivém bezpečí spacáku. I když tajemný, tichý a nevtíravý hlas mi šeptá, abych se už probudil, vyvětral, otevřel dokořán dveře k domu srdce a nechal se obdarovat zázrakem nového dne, s nímž opět vysvitla i nová naděje. Hlas neznámý, a přesto důvěrný, hlas z dálky, a přesto zevnitř, hlas autority, a přesto i lásky, hlas Pána, a přesto i přítele: "Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus" (Efezským 5, 14).

Představme si teď jiný výjev. Na hlubší, neviditelné úrovni reality se děje neustále a dosvědčuje nekonečnou Boží trpělivost, se kterou nad námi neláme hůl a nebere zpět nabídku míru v srdci, a skrze mír v srdcích šíří mír ve světě. Představme si poutníka Ježíše kráčejícího po kamenitých, nevyrovnaných stezkách, jak obchází příbytky lidí a touží jim předat svůj mír, jenž ho spojuje v dokonalou jednotu s Bohem a činí ho celistvým, úplným člověkem: "Pokoj tomuto domu." Řecký Nový zákon užívá slova eiréné, v původním významu pokojného soužití, míru mezi sousedními obcemi a státy. Ježíš nabízí "mír mezi", neboť naše životy se pohybují ve vlnách mezi vzájemně provázanými událostmi v proudu času, mezi časticemi, které zapomínají kroužit kolem jádra a vychylují se z drah, mezi prachem a sutinami, na něž se rozpadají stavební kameny vztahů v našich domovech, zemích, národech a církvích. O nich se Ježíš vyjádřil, že "každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát" (Matouš 12, 25).

Mír v domě srdce neznamená, že komory a síně našeho vnitřního světa budou zbaveny všeho, co neumíme či nechceme akceptovat a co nám překáží v utváření líbivějšího obrazu sebe samých. Kristus vyhlašuje mír, jež nemá obdobu, neboť nevyžaduje smrt nepřítele, nýbrž jeho objetí, zahrnutí do celku. Vše má právo tu být, vše tu smí zůstat, vše získá svoje místo. Mezi znepřátelenými úlomky mého vnitřně rozděleného srdce už nemusí zuřit válka, není nutné vršit oběti a zasazovat rány, neboť "mezi" stojí Kristus! "V něm je náš pokoj" (Efezským 2, 14), v něm je vše integrováno, uzdraveno, sjednoceno a dovršeno. Právě tato obnova celistvosti je šalom, eiréné, mír ve světle evangelia! A proto: "Ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo" (Koloským 3, 15).

Ani po osmnácti letech farářské služby nevím, jestli rozumím poselství Ježíšovy Radostné zvěsti. Třeba vůbec ničemu nerozumím. Ale i kdyby, pořád lepší, než se domnívat, že nám střecha nespadne na hlavu, když zavřeme oči a zalezeme zas do spacáku... Raději spolu s mistrem Janem prosme o mír a usilujme o něj! Neboť nebudou-li domy srdce usmířeny s Bohem, neusmíří se ani se sebou, a nebudou-li usmířeny se sebou, neusmíří se ani s lidmi. Jen ti z nás, kteří přijmou do srdce Kristův mír, ponesou jeho mír do světa a stanou se tvůrci pokoje: "Buď mír tomuto domu v slávě s Bohem Otcem i Synem i Duchem svatým, požehnaným na věky věků. Amen."

citace: Mistr Jan Hus, Sermo de pace. Řeč o míru (Česká křesťanská akademie 1993)