Naplnil se čas

Při procházce kolem Pstružího rybníka poblíž Bezdružic si nešlo nevšimnout vyvráceného stromu, jehož kmen ležel smutně na ledové ploše. Teprve až led roztaje, ponoří se padlý strom pod hladinu a nalezne hluboko pod vodou místo svého spočinutí. 

 V průběhu našeho života se mnohé vyvrátilo z kořenů a nepochybně ještě vyvrátí. Naše cesty jsou lemovány padlými stromy nejrůznějších plánů, předsevzetí, snů a tužeb, ale také pochybení a selhání. Za každým padlým stromem je příběh, v němž nechybí traumatický rozměr, bolest, tíha, vina a strach. 

Od traumatu se chceme oddělit. Nepouštět si je k tělu ani k duši. Stavíme si ochranné bariéry, ledové krunýře kolem svých srdcí, protože si nevíme rady s tím vším, co se vyvrátilo a co ani po svém pádu nepřestává bolet. Děláme, co můžeme, aby nás nedohnala vlastní minulost, a přitom utíkáme sami před sebou. 

Ve Starém zákoně čteme o Jonášovi, že dostal od Boha příkazem oznámit hroznou věc: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno." Obyvatelé města Ninive si však uvědomili, jak se chovali a v čem chybovali, a odvrátili se od zlé cesty. Po čtyřiceti dnech nepřišla zkáza, protože Bůh viděl, že si přiznali pravdu. Ninivští přestali utíkat. Přijali všechny své padlé stromy za součást své identity.

Nemusíme čekat do jara, až roztaje, co je v nás teď ještě zmrzlé. Ledová bariéra je iluzorní. Pravdou je, že trauma nelze vyléčit lpěním na iluzích. Padlé stromy chtějí spočinout, nalézt svůj smysl a poskytnout živnou půdu pro něco nového, co může vyrůst ze dna - z hlubiny srdce, které uvěří, že i pro ně se naplnil čas.

Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu." (Marek 1, 14-15)