Naše pravé jméno

01.01.2019

Konstantin Biebl, jehož verše jsem rád čítával na střední škole, vyznává, že Čechy jsou "krásná a exotická země plná hlubokých a záhadných řek, jež suchou nohou přejdeš na Jména Ježíš". Při vší úctě k básníkovi se domnívám, že se mýlí. Nevěřím, že na Jméno Ježíš ty hluboké a záhadné řeky přejdeme na druhý břeh, aniž bychom se smočili a okusili dravý a vířivý proud života. Věřím, že Jméno Ježíš nám tyto řeky otevře a my se do nich ponoříme, jako se i Ježíš ponořil do vod Jordánu!

Co je to za Jméno, které odemyká přístup k hlubinám? Ježíš, hebrejsky Ješua, znamená "Bůh je spása". Kdykoli voláme či šeptáme toto Nejsvětější Jméno, přichází k nám Zachránce, což je srozumitelnější výraz než Spasitel. On zachraňuje naprosto nečekaným způsobem. Když se potápěly lodi, vysílaly signál S. O. S. ("Spaste naše duše"). Spásou bylo vytažení z vody, ocitnutí se na suché zemi. Spása, kterou přináší Ježíš do vyprahlých pouští našeho světa, představuje přesný opak!

Je pozváním: "Otevírám v tobě pramen, tryskající do života věčného! Ponoř se!" Na prahu nového roku dostáváme novou naději. Už se nemusíme dál plácat jako ryby na suchu, ačkoli mnozí tvrdí, že lepší budoucnost na nás nečeká. Hlavně si nezvykněme a netvařme se, že vyprahlost duše a žízeň po životě neexistují. Naše tajné - a často umlčované - touhy říkají něco jiného! Je na čase uposlechnout výzvy proroka: "Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám!"

Jsme zváni ponořit se do života a přijmout jej se vším, co obnáší, protože všechno má smysl a ve všem, co proud života přinese, můžeme prožít setkání se Zdrojem, z něhož ten smysl vyvěrá. Zázračná setkání se stanou skutečností, když si do srdce vepíšeme jedno Jméno, které je - vím, zní to podivně - pravým jménem naším! Jménem, jež od věčnosti vyslovuje Otec. Vždyť jsme tělem Ježíše! Jsme v Ježíši ponořeni do oceánu božské Lásky! Při bohoslužbě přece slavnostně vyhlašujeme: "Jsme živi, avšak již ne my - žije v nás Kristus!"