Nedotýkat se!

Člověk postižený leprou se nikoho nesměl dotknout a nikdo se nedotýkal jeho. Živořil v izolaci a vyloučení. Malomocní si právem připadali oddělení od života, neboť život je nemyslitelný bez dotyků, jimiž zakouším skutečnost, že jsem naživu v živoucím světě. V dotycích se realizuje a splétá síť vztahů, které utvářejí posvátné předivo života. Esencí života je láska, v níž jsem obdarováván dotykem a zároveň dotykem obdarovávám v prožitku sblížení a spojení mezi Já a Ty. Na lepře je zdaleka nejhorší, že nemocným odpírá lásku, neboť nemohou prožívat vzájemné dotýkání.

Filosof Andreas Weber poodhaluje tajemství dotyku těmito slovy: "Pokaždé, když se někoho nebo něčeho dotknu, se zároveň dotýká někdo nebo něco mne. Oba dotyky jsou od sebe neoddělitelné. Tím, že se tě dotknu, se musím otevřít tomu, aby ses mne dotkl ty. Abych se mohl otevřít, musím být schopen se otevřít někomu: musím někomu určitému dovolit, aby se dotkl mé hranice."

Jenomže v tom je problém. Nechceme, aby se druzí dotýkali našich hranic, ať už je to hranice těla či duše. Anebo abych nemluvil dualisticky - existuje pouze jediná hranice, vždyť co jiného je tělo než zviditelněná a vnímatelná duše? Za onu hranici se bojíme někoho vpustit, protože víme, že tam jsme už bezbranní, zranitelní a příliš obnažení. Proto se odtahujeme a vzdalujeme jedni od druhých, ale i od sebe samých. Jsme také malomocní, aniž bychom si to uvědomovali.

Ačkoli předstíráme opak, odpíráme si lásku a oddělujeme se od života. Kdo je s životem opravdově spojen, kdo se láskyplně dotýká druhého a v lásce dovoluje druhému, aby se ho dotýkal, je pro náš svět nebezpečný. Musí být odstraněn. Čímž se vysvětluje, proč lidé ukřižovali Ježíše. Byl příliš živý. Byl živoucí láskou. V něm se zosobnilo a zhmotnilo tajemství dotyku. Proto lidé nesnesli živého Krista ve svém středu. Zavraždili ho "z důvodu nenávisti, kterou svou laskavou živostí zažehl u těch, kdo se ji sami neodvážili riskovat", shrnuje Andreas Weber a dodává, že "potlačování živosti v sobě i v druhých bylo a je pokaždé opakováním této první vraždy Krista".

Nás malomocné křesťany a naše církve po dlouhá staletí charakterizuje, že raději Krista uctíváme jako nedostižný ideál, k němuž se nelze ani přiblížit, než abychom s důvěrou a láskou mu dali souhlas, aby se nás dotýkal a my se dotýkali zas jeho - čímž bychom se očišťovali od strachu ze života, uzdravovovali se od lepry vzájemného odcizení a proměňovali se v živoucí bytosti stvořené ke Kristovu obrazu a podobě. 

Nezkusíme to změnit? Přece můžeme svobodně odložit staré charakteristiky našeho sterilního náboženství a vrátit se k vitální moudrosti evangelia: "Kdo se ho dotkli, byli uzdraveni" (Marek 6, 56).

Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." (Marek 1, 40-41)

citace: Andreas Weber, Hmota a touha - erotická ekologie (Malvern, Praha 2023)