Největší zázrak

Co mají společného prorok Izajáš s apoštolem Petrem? Nejspíš oba trápilo, že v jejich životech se nacházejí i stinná místa a slabé stránky. Izajáš naříká: "Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím." Petr žádá Ježíše: "Odejdi ode mě, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Lze to chápat dvojím způsobem. Pozitivně: Izajáš i Petr neztratili schopnost sebereflexe, nehráli si na dokonalé, nelhali sami sobě. Negativně: zakořeněné pocity viny jim bránily v nahlédnutí a přijetí skutečnosti, které přitom byli nejenom svědky, ale přímými účastníky. 

Izajášovi se dostalo mystické vize Božího trůnu a zpívajících serafů (andělský chvalozpěv si našel cestu do liturgie). Petr prožil zázračný rybolov na jezeře genezaretském. Přesto se jim zdá jednodušší věřit ve vlastní hříšnost a nehodnost než v odpouštějícího Boha, který vysvobozuje ze strachu a bludného kruhu sebeobviňování a nelásky. Proč nelásky? Protože "soudíme-li lidi, nemáme čas je milovat", říkávala Matka Tereza. Týká se to odsuzování druhých i sebe samých. Snad nebudeme daleko od pravdy, když uvěříme, že Bůh nemá čas lidi soudit, neboť nedělá nic jiného, než je miluje.

Izajáše i Petra, věřící muže, bylo nutné ujistit, že se nemusí trápit ničím, za co se styděli a co si vyčítali. Ať už se odehrálo cokoli, v Božích očích zůstali vždy milovaní a schopní činit dobro. Izajášovi vyřídil anděl od Boha: "Tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen." Petrovi Ježíš sdělil: "Neboj se, od této chvíle budeš rybářem lidí." Zázrak ze všech největší - zázrak nad žhavé uhlíky z nebeského oltáře i nad hejna ryb, co samy skáčou do sítí - je odpoutat se od nezdravých představ o Bohu i sobě. Užasnout, jak velkorysá je Boží láska. Díky ní se učím mít se rád a napodobovat božskou velkorysost ve vztahu k sobě i svému okolí.

obrázek: https://frmichaelbrungardt.com/2022/02/06/eucharist-partaking-of-the-divine-coal/