Nemáme již nad sebou dozorce

Připadali jste si někdy jako vězni? Možná si tak připadáte právě teď. Znám ten pocit důvěrně. Poznal jsem, kam to vede, když se necháte uvěznit v představách "jaký bych měl být". S těmito představami jsem si spojil vidinu štěstí. A protože se nikdy nekryly s realitou, dokázal jsem být šťastný jenom ve chvílích, kdy jsem na ty představy zapomněl a napojil se na přítomný okamžik, skrze nějž mi život chtěl něco sdělit a já byl výjimečně naladěný to přijmout. 

Jenže po krátké době se ozval vnitřní dozorce, zapráskal bičem a zařval: "Stop! Copak nevíš, jaký bys měl být? Jak se správně chovat? Jak správně vypadat? Za trest na tvou hruď zas uvalím kámen, ať zalapáš po dechu a hezky zalezeš zpátky do bezpečné ohrady!" 

Proto mě hodně oslovuje verš z Pavlova listu Galatským: "Když přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce." Víra v Krista mě léčí z představ o tom, jaký bych měl být, abych sobě a svému okolí připadal dost dobrý. Přitom se nejedná o "špatné" představy, vždyť jde o morálku, hodnoty, biblické učení. Špatná však byla práce s tím vším: představa, že abych dostál určitým normám a požadavkům, musím si zakázat být sám sebou, oddělit se od "nebezpečných" vrstev své duše a do dveří k nim postavit vnitřního dozorce s bičem v ruce a košem plným kamení. 

Smyslem křesťanské víry však opravdu není "vyrábět" z lidí úzkostné neurotiky, kteří se bojí vlastního stínu a živoří v zajetí za ohradou z hříchů a představ o dokonalosti, které nelze dosáhnout. Být pokřtěný a oblečený v Krista neznamená nic jiného, než ponořovat se do bezpodmínečné Kristovy lásky a oblékat si šaty utkané z božské Milosti. Přičemž tento šat navenek nepřikryje mou "hanebnou" nahotu, nýbrž sroste s ní a zevnitř ji postupně promění do podoby celistvého lidství Ježíše Krista! 

Cokoli vám k tomuto poznání pomůže, vposledku bude vždycky požehnané a dobré. Spolehlivě se to pozná díky tomu, že vaše představy to rozbije nebo aspoň nahlodá a vnitřní dozorce ztratí svou moc. Neboť přichází víra, která uzdravuje, čistí rány, osvobozuje od tlaků na výkon a pocitů viny a probouzí do reality Kristova chápajícího a milujícího pohledu na zmateně a neplánovaně se rodící novou podobu vašeho života. 

ilustrační foto: Johnny Cash ve věznici Folsom, 1968, zdroj: https://www.nytimes.com