Po nás potopa
Ve svátek mučedníka a knížete Václava slavíme Den české státnosti. Letos tento významný den předchází volbám do Poslanecké sněmovny a vybízí k úvaze, co může osobnost a odkaz sv. Václava říci k současnému politickému dění v České republice. Nechci se pouštět do složitých historických výkladů a krkolomných aktualizací dávné minulosti. Jedno však zmínit chci a pod tlakem svědomí vlastně i musím.
Během náročných měsíců, kdy nejkrutěji řádila pandemie covidu a zároveň se nejvýrazněji projevovala chaotičnost vlády a její neschopnost srozumitelně komunikovat a včasně reagovat, mi slova svatováclavského chorálu "Nedej zahynouti nám ni budoucím" přinášela velkou posilu. Ve dvou okresech Karlovarského kraje jsme letos na jaře museli žít za policejní uzávěrou, v našem blízkém okolí umírali lidé, nemocnice se plnily až za hranu svých kapacit, dodávky vakcín se zpožďovaly, ale od předsedy vlády jsme se dozvěděli, že náš kraj "pořád něco říká a je úplně nejhorší historicky ve všem" a následně umístil Cheb do Královéhradeckého kraje a navrhl, aby pacienty z přetížené chebské nemocnice transportovaly vrtulníky na Vysočinu. Zatímco nabídky pomoci z Německa, kde mají nemocnice doslova pár kilometrů za hranicemi, byly opakovaně odmítnuty. Vláda premiéra Babiše je tudíž podle mého názoru přímo odpovědná za zbytečná úmrtí našich spoluobčanů.
Vláda se chovala arogantně a nečitelně, obyčejný člověk nevěděl, která protiepidemická opatření platí od pondělka, která od pátku a která od neděle (aby později vyšlo najevo, že některá opatření byla nezákonná, protože nedostatečně zdůvodněná, jak rozhodl soud). V takové zoufalé situaci se dalo věřit jen Bohu (ten dopouští, ale neopouští!) a také obětavým bližním, kteří často z posledních sil usilovali o naplnění prosby z chorálu "nedej zahynouti" a dělali, co mohli, aby zachránili životy ostatních a pečovali o ně. Uprostřed covidové beznaděje jsme díky nim bezprostředně vstoupili do biblického podobenství o milosrdném Samaritánovi. Na hrdinství jedněch a odpovědnost druhých nesmíme zapomenout - a zvláště ne před volbami, kdy se zdá, že ošklivé vzpomínky na dobu pandemie byly kolektivně vytěsněny a překryty běžnými každodenními starostmi. Jakoby vláda vzkazovala: Zapomeňte na třicet tisíc mrtvých, vždyť jsme vám zrušili superhrubou mzdu, navýšili důchody a zachováme slevy na jízdném!
O životě sv. Václava mnoho nevíme. Z legend však vystupuje zřetelný obraz člověka, který své panování vnímal jako službu a poslání, nezapomínal na slabé, chudé a nemocné, nebál se činit rozhodnutí, jež považoval za správná, vzdělával se, dovedl odpouštět, a neobohacoval se na úkor země a jejích obyvatel. Netrvám na tom, aby naši dnešní politici byli svatí jako Václav a další národní patroni. Ale odmítám, abychom nadále v čele vlády a státu strpěli oligarchu, který v parlamentu křivě přísahal na životy svých dětí a na letišti osobně přebíral předražené zásilky ochranných pomůcek z komunistické Číny. Potřebuje se udržet u kormidla moci ze dvou důvodů: aby si zajistil beztrestnost a unikl spravedlnosti a aby měl pod kontrolou penězovody, jimiž přitékají štědré dotace do holdingu Agrofert. Babiš neřídí stát jako firmu - zprivatizoval si Českou republiku, aby sloužila jeho firmám a jeho osobním zájmům. Ježíš Kristus učí jasně, že nelze "sloužit Bohu a mamonu". Podobně nelze sloužit ani lidem a mamonu!
Nemám právo nikomu radit, na nikoho naléhat. Mám však právo sdělit, co si myslím, a respektuji vaše právo vidět věci jinak. Domnívám se, že kdo o sobě tvrdí, že je křesťan, měl by ve volbách podpořit politiky a strany, co neútočí na nejnižší pudy v člověku, nešíří strach a dezinformace, nezneužívají pandemii k masivnímu zadlužování země, nekorumpují voliče a nenakupují si jejich hlasy za peníze, na které si stát musí půjčovat a splácet je i s úroky. Miliardové schodky rozpočtu zaplatí naše děti a vnoučata, jimž vláda v minulém roce zavřela školy, zatímco fabriky jely dál. Kdo se pozastavil nad psychickými a sociálními dopady lockdownu na rodiny a nejmladší generaci? Dovolím si v této souvislosti parafrázovat název známé knihy i filmu: Tahle země není pro mladý.
Křesťanská víra je podstatně zaměřená k budoucnu - a zároveň víme, že budoucnost začíná tady a teď, neboť dnešním chováním rozhodujeme o charakteru zítřka. Křesťan, pro něhož hodnoty evangelia (zejména přikázání lásky k bližnímu) nejsou pouhou frází, by si měl rozmyslet, zda volit někoho, kdo sice neustále slibuje, že "bude líp", ale přitom nenabízí reálně uskutečnitelnou vizi pro budoucnost, nezabývá se například dostupností bydlení pro mladé, kvalitou školství, obranyschopností, udržitelností sociálního a zdravotnického systému, rezignoval na obhajobu lidských práv, nezáleží mu na životním prostředí, ekologii nazývá ekofanatismem a namísto věcné diskuse o problémech globalizovaného světa (jehož jsme součástí, ať chceme nebo ne) vede čistě negativní kampaň a straší migranty, islámem, Bruselem a Piráty.
Za sebe musím říct, že se mi vážně protiví, aby tisíciletý český národ, který zrodil sv. Václava, Husa, Komenského, Masaryka a Havla, ohýbal hřbet před papalášem s manýry mafiána a minulostí estébáka, v jehož nenechavých rukách se soustředí politická, ekonomická i mediální moc. Věřím a doufám, že my Češi u voleb dokážeme, že nejsme nahrbeným nárůdkem vystrašených klientů, závislých na milodarech ze zadlužené státní kasy, nýbrž hrdými a svobodnými občany, mezi jejichž předky byli stateční husité, legionáři a disidenti, kteří by se v hrobech obrátili, kdyby viděli, co všechno si necháme líbit a jak si projídáme vlastní budoucnost podle hesla "po nás potopa".
Svatý Václave, oroduj za nás! Svatý Jene z Husi, pros za nás!