Nočních můr už bylo dost

Mesiáš, který přináší radost lidem a světu? Který si všímá krásy polních lilií? Jehož poselství je krásné, protože uzdravuje a osvobozuje? Takový Mesiáš je značně nepravděpodobný. Jan Křtitel ohlašoval jeho příchod, burcoval posluchače, volil tvrdá slova o soudu, klubku zmijí a plevelu spáleném v ohni. A teď sedí ve vězení, čeká na smrt a trápí ho pochybnosti.

Je ten prazvláštní Ježíš opravdu Syn Boží? Vždyť nesvolává oheň z nebe, pořád opakuje "milujte se navzájem", "nesuď, abys nebyl souzen", "buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec", atakdále. Takže, milý Ježíši, jsi vážně "ten pravý", nebo máme čekat jiného Spasitele?

Ježíš odpovídá Janovi: "Slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium." Říká to, aby se Jan oprostil od své představy o Mesiáši, a vzpomněl si na dávné proroctví: "Bůh vás přijde spasit. Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých, tehdy kulhavý poskočí jako jelen" (Izajáš 35, 4-6). Přesně tohle se děje! Proroctví se naplnilo!

Ježíšova slova a činy přetvářejí svět na krásnější a radostnější místo, probouzejí v lidech novou naději. Otvírají se nám oči, abychom viděli, jak je svět krásný, protože jej stvořil Bůh. Otvírají se nám uši, abychom slyšeli dobrou zprávu od Boha: "Ty jsi můj milovaný syn, moje milovaná dcera! Neboj se!"

Nočních můr už bylo dost. Život je náročný, plno starostí všude, ale Bůh přece neseslal Ježíše na zem, aby nám život udělal ještě těžší. Často se ptám, čím je po nás křesťany to naše církevní náboženství? Je zdrojem neurózy a úzkosti, že nejsme a nikdy nebudeme natolik dokonalí, abychom si zasloužili Boží lásku a odpuštění? Nebo je nám zdrojem radosti a krásy a učí nás dívat se na sebe, druhé lidi a okolní svět Ježíšovým pohledem?

Platí-li to první, je církev jenom dalším smutným ústavem pro choromyslné, případně ještě hůř, vězením duší. Platí-li to druhé, je církev - aspoň sem a tam - rozkvetlým záhonkem budoucí rajské zahrady, v níž se promění celý vesmír, až nazraje čas. A jako křesťan mohu té proměně napomáhat, urychlovat ji, pokud budu mít oči a uši otevřené a dovolím radosti a kráse vstoupit do svého žíznícího srdce.