On dvojí spojil vjedno

Počátek Ježíšových zázraků už navždy zůstane spjatý se svatební hostinou v Káni Galilejské. K proměně vody ve víno by ovšem nedošlo, pokud by Ježíše na svatbu nepozvali a on si nepřál přijít (viz Jan 2, 1-11). 

Svatba je - měla by být - radostnou oslavou spojení dvou lidských bytostí, které se zaslíbí jedna druhé, aby vedly společný život. Už není pouze "já". Obracíme se k "ty" a vzniká "my". Naplňuje se tím Boží stvořitelský záměr. Teolog Richard Rohr píše: "Muži mají být obráceni k ženskému a ženy k mužskému elementu. Možná proto Bůh učinil přitažlivost pohlaví tak mocnou."

Ach ano, přitažlivost pohlaví je mocná! Nejde v ní "jen" o chemii či biologii, ale především o energii lásky, díky níž přesáhneme sebe a svobodně se odevzdáme Jinému. V polaritě pohlaví je ovšem přítomno i veliké napětí - dva po sobě touží, ale někdy se také souží, odpuzují se, narážejí na sebe a střetávají se, místo toho, aby se vzájemně přijímali a podpírali. 

Stručně řečeno: na šťastný a naplněný společný život jsou dva málo. Je zapotřebí "třetí srdce" (slovy básníka Vladimíra Holana), v němž se nestálá srdce muže a ženy setkají a sjednotí, spočinou v něm. Pamatuji si, jak při svatbě mé kamarádky pronesl kněz, už starý pán, k ženichovi a nevěstě velmi jadrný výrok: "Ty budeš za pár let tlustá a ty budeš za pár let plešatej. Takže jestli chcete, aby vám to vydrželo, musíte se zuby nehty držet oltáře, držet se Krista!"

Snad právě proto si snoubenci z Káni Galilejské pozvali Ježíše na svou svatbu. Aby požehnal jejich vztahu. Aby "tmelem" jejich vztahu byla společně sdílená důvěra v Ježíše. Věřím, že mu byli vděční za zázrak, který pro ně učinil a stále jej činí, když obyčejnou vodu všední existence s jejími starostmi a stereotypy proměňuje - i dnes a pro nás! - na výborné víno nového života, v němž se každý okamžik stává malým zázrakem, za nějž je správné poděkovat. 

Polarita mužského a ženského principu se projevuje ve vztazích mezi pohlavími, ale také v přístupu člověka k sobě samému. Neboť všichni si v sobě neseme svůj protiklad, bez něhož bychom nedosáhli celistvosti. Muž má svou ženskou stránku a žena svou mužskou stránku. V dlouhé řadě konfliktů mezi partnery se obnažuje vnitřní rozpolcenost, nepřijetí protikladné stránky vlastní osobnosti, vůči níž se navenek vyhraňujeme ve vztahu k druhému, který nám ji nepříjemně připomíná a zrcadlí ji. 

Ježíš zve muže i ženy k celistvosti, k integraci, ke smíření polarit. Mužský a ženský princip si Ježíšovým prostřednictvím vyměňují "polibek pokoje". Muž je zván, aby objal svou animu, přijal ženskou část své duše. V nitru ženy čeká na objetí její animus, mužský prvek jejího vnitřního světa. V hlubině člověka se ukrývá hodovní síň, která je zároveň svatyní i ložnicí. S Ježíšovým požehnáním se v ní už teď slaví posvátný sňatek, hieros gamos, spojení dvou vjedno. Nádoby se naplnily a voda je připravená k proměně ve víno!

Proč právě s Ježíšovým požehnáním? Protože on s láskou dovršil spojení mužské a ženské cesty a sjednotil je ve svém "třetím srdci". Dovedl k dokonalosti - neboli k celistvosti - naše lidství, které na sebe vzal. "V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle" (Efezským 2, 14-16).

ilustrace: Irina V. Karkabi