Pilátovo krédo

Co je pravda? Quod est veritas? Tuto provokativní otázku položil římský prokurátor Pilát Pontský galilejskému prorokovi a kazateli Ježíši Nazaretskému.

Před Velikonocemi jsem se začetl do Apokryfů od Karla Čapka. V několika z nich vystupuje právě Pilát. Přichází za ním Josef Arimatejský a žádá o Ježíšovo tělo, aby je mohl pohřbít. Pilát svolí a jakoby na okraj utrousí, že Ježíš byl popraven nevinně. I přímo v evangeliích čteme, že Pilát na Ježíšovi žádnou vinu nenalézá, ale zároveň si nad ním myje ruce a nechává ho ukřižovat, aby si proti sobě nepoštval dav zmanipulovaný chrámovými kněžími.

V Čapkově podání Josef Arimatejský Pilátovi připomíná, že to byl on sám, kdo Ježíše vydal na smrt. Ačkoli spáchal justiční vraždu, pasuje se Pilát do role moralisty. Odsoudil Ježíše, neboť pochopil, že jeho následovníci budou v budoucnu křižovat jiné lidi ve jménu Ježíšovy pravdy. Podobně na Pilátovu motivaci nahlíží francouzský esejista Roger Caillois. Nabízí však odlišné řešení pilátovského dilematu. Propouští Ježíše na svobodu. Bez oběti na kříži totiž nevznikne křesťanství. Do historie se nezapíší žádní církevníci, odsuzující a pronásledující všechna učení, co se neslučují s Ježíšovou pravdou, jak ji oni chápou a jak jí věří.

Čapkovi i Cailloisovi je společná snaha zbavit Piláta odpovědnosti za Ježíšův osud. Pilát za nic nemůže. Ať už se rozhodne jakkoli, jsou tím vinni budoucí netolerantní křesťané. Nicméně je velice sporné, zdali by svět bez křesťanství byl opravdu lepším místem k životu. Jistě, mnozí křesťané v průběhu dějin nedodrželi přikázání evangelia, jež vybízí milovat bližního svého, ba dokonce i svého nepřítele. Z toho však nevyplývá, že požadavky (a také zaslíbení) obsažené v Ježíšově evangeliu by neměly trvalou platnost. Právě naopak! Vybízejí k obrácení, ke změně smýšlení. Jsou tu. Leží před námi jako věčná výzva.

Byli a budou lidé, kteří se evangelijní výzvy chopí a uvěří evangelijním zaslíbením o odpuštění hříchů. Byli a budou lidé, kteří nejen proti evangeliu hřeší, ale i lidé, kteří evangeliem naplňují své každodenní živobytí, protože uvěřili, že Ježíšovo poselství je pravdivé. Ježíš je přece podle Písma tou cestou, pravdou a životem! V Pilátově krédu však vedle sebe existuje mnoho pravd (včetně pravdy Ježíšovy) o stejné váze, asi jako existuje mnoho židlí, přičemž unavený člověk se posadí na kteroukoli z nich. Podle Piláta jednotlivec nemůže znát celou pravdu.

Souhlasím nikoli s Čapkovým Pilátem, nýbrž s Josefem Arimatejským, který trvá na tom, že je jen jediná pravda pro všechny. Pro tuto pravdu je potřeba se rozhodnout, uvěřit v ni, aby se mohla stát pravdou mého života. Pravda v křesťanském pojetí není abstraktním filosofickým pojmem či matematicky spočitatelnou veličinou. Je osobní povahy. Ježíš rovná se pravda! Křesťan nejenže věří, že Ježíš pravdu MÁ, nadto věří, že Ježíš pravdou JE. Křesťansky věřit neznamená pravdu MÍT, nýbrž v pravdě BÝT. Žít ve spojení s ní. Křesťan si pravdu zamiloval, protože nese lidskou tvář. Ježíšovu tvář! Pouze takovéto osobní Pravdě je možné opravdu uvěřit. 

Nevím, čemu věřil Pilát. Vím ovšem, že na jeho příkaz ztělesněnou Pravdu ukřižovali. Jenže Pravda vstala z mrtvých! Kdyby se nepřipletl Pravdě do cesty, kdo by si dnes vzpomněl na jakéhosi úředníka odněkud z Pontu? Prý: "Co je pravda?" Stál jsi před ní, Piláte!