Pokušení na poušti

Křesťané věří ve Spasitele, který zažil pokušení - a poznal, co obnášejí útoky Nepřítele. Ježíš prošel temnými nocemi zkoušek. Nejprve na poušti, poté v zahradě getsemanské a nakonec na kříži. Podle legendy se Ježíš setkal se Satanem na Hoře Pokušení ve vyprahlé krajině blízko Mrtvého moře. Vysoko na úbočí hory byl před staletími vybudován řecký pravoslavný klášter, kam dnes vede lanovka z nedalekého Jericha.

Poutníkům vyvstává před očima, co Kristus pro naši záchranu podstoupil v této pustině, kde není než spalující slunce, písek, prach a kamení. Tady by unavený člověk snadno propadl zoufalství, kdyby na něho začalo neodbytně dotírat zlo a podsouvat mu špatné myšlenky.

Právě zde se bojovalo za naši svobodu, za naše uzdravení a smíření! Kristovo vítězství nad zlem je vítězstvím plně uskutečněného lidství, na němž se přece podílí každý, kdo se k němu obrací a působením Ducha Svatého přijímá skrze víru a křest svou osobní účast na velikonočním tajemství jeho oběti a vzkříšení!

Jestliže důvěřujeme pokoušenému Spasiteli, můžeme důvěřovat i tehdy, když na cestě životem sestoupíme do "údolí stínů smrti". Vždyť On to tam zná! Přesně ví, jak se cítíme. A co víc - sdílí to a nese spolu s námi! Přes "slzavá údolí" nás nepřeveze lanovka, i když bychom si jistě rádi koupili jízdenku a seshora pak vesele mávali unaveným poutníkům, co se plahočí dole. My jsme ti dole - a tak je to v pořádku!

Přišla naše šance. Dostává se nám velké milosti sebepoznání a sebepřijetí. V hodině zkoušky musíme čelit bolestivým a zahanbujícím atakům temných sil a vlastním démonům, které si nosíme uzamčené ve třináctých komnatách svých srdcí. Nebudeme svobodní, dokud nám nedojde, že od Krista můžeme načerpat odvahu postavit se jim. Kristova láska je mocnější než strach! Vítězí nade vším, co nás doposud svazovalo.

Jak se Ježíš ocitl na poušti? Zavedl ho tam Duch Svatý! V pustině, kde na něho dolehly ďábelské svody, nebyl omylem, nebo za trest. Z Boží vůle na Hoře Pokušení svedl zápas a vydobyl pro nás vítězství, které si nyní můžeme osvojit, když ho budeme s důvěrou následovat. Nevezme nás hned "k Otci nahoru", jak zpívá Sváťa Karásek, nýbrž dolů - do stavu, který bychom mohli nazvat očistcem. V něm shoří všechny iluzorní jistoty a nás opustí potřeba všecko hodnotit a posuzovat podle vnitřního naprogramování, jímž jsme se v myšlení otrocky řídili a neviděli zásadní chybu v systému.

Nezabloudili jsme na poušť bezdůvodně. Vlastně jsme vůbec nezabloudili! Nejde o trest, omyl či hřích. Nemusíme nikoho obviňovat. Jsme tady, protože Bůh nás povolává ke svobodě a ke společenství s Kristem, vtělenou Láskou, jež objímá vesmír a všechny světy. To nejkrásnější hvězdné nebe se rozklene právě nad pouští!

Možná je poušť pro některé z nás teprve za horizontem, takže se zdá, že není důvod cokoli měnit. Jiní klopýtají pustinou, prožívají temné noci a vyprahlost duše. To poslední, co tito naši bližní v obtížné etapě životní cesty potřebují, jsou hloupé odsudky, urážky, pomluvy a knížecí rady. Nerozumíme tomu, co se v nich děje a s čím vším zápasí. A citovat jim z Bible, co je správné a co ne, to by nejlíp uměl ďábel, který se výborně vyzná v teologii.

Raději mlčme, modleme se za ně, buďme trpěliví a shovívaví. Tak se sjednotíme s Kristovým srdcem. Vyprošujme pokoj a dobro. Až sami budeme v pustině hledat pramen, kde bychom zchladili žár v našich ranách, pochopíme!