Pozvání na jednoduchou cestu

Ve svátek Jana Husa nechci mluvit o mučednické smrti a zapalování hranice. Dnešní den mě spíše vybízí k přemýšlení: co mohu udělat, aby svět, ve kterém žiju a sdílím jej s vámi, nepotřeboval žádné další mučedníky? A především, aby nikdo neupaloval ani jiným způsobem nezabíjel druhé lidi jen proto, že jsou odlišní a svými postoji narušují údajně jediné správné vidění světa?

Cesta je překvapivě jednoduchá. Mít více rád život než smrt. Více svobodu než nadvládu. Více milovat sebe takového, jaký jsem, než nenávidět ostatní, že si dovolili být sami sebou a projevili, co si myslí. Takže co mohu udělat? I zde platí Ježíšovo zlaté pravidlo: "Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi." Dopřát druhým, ať zůstanou, jací jsou, nekřižovat je kvůli tomu, neupalovat, neodsuzovat a nezostouzet.

Vstoupit na jednoduchou cestu však bývá složité, protože se nám příliš nedaří oddělovat nesouhlasné stanovisko k názorům či chování konkrétního člověka od negativního přístupu k jeho osobě. Jako pomůcka by možná posloužilo, kdybychom si častěji a pozorněji všímali toho, co se nám líbí, co dělá život krásnějším a plnějším, než toho, co se nám z všelijakých důvodů nelíbí a život nám to ztrpčuje.

V očích svých odpůrců byl Jan Hus nesnesitelným moralistou a teologickým diletantem, nebo rovnou kacířem. Záviděli mu, že je mediální hvězdou, které visí na rtech četní posluchači v Betlémské kapli. Život se stává těžkým břemenem, když závist nad úspěchy ostatních převáží nad radostí z tolika pestrých Božích darů, jimiž jsme zahrnováni, abychom se z nich těšili a vděčně je přijímali.

Na cestě životem se nám zaručeně nevyhnou těžké chvíle. Takže nechápu, proč bychom si měli život zatěžovat ještě víc a nadto z vlastní volby, rozhodnutím pro závist, nenávist, agresi a vytváření nepřátel z bližních, kteří vidí věci jinak než já. Ve světle nádherného biblického proroctví se ukazuje spásná alternativa. Volba pro lásku, radost a mír, jichž se nemusíme vzdávat ani v náročných etapách cesty. Naopak díky nim je zvládneme a půjdeme dál.

Radujte se s dcerou jeruzalémském a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, budete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její slávy. Toto praví Hospodin: "Hle, já k ní přivedu pokoj jako řeku a jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou. Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení." Uvidíte to a vaše srdce se rozveselí, vaše kosti budou pučet jako mladá tráva. (Izajáš 66, 10-13)

foto: z filmu Poslední útěk Jeronýma Pražského (2018)