Přijmi sůl moudrosti

V požehnaném věku zemřel slavný herec Jean-Paul Belmondo. V jedné ze svých prvních rolí ztvárnil mladého kaplana. Při sledování černobílého filmu Kněz Léon Morin, natočeného roku 1961 a odehrávajícího se v okupované Francii za druhé světové války, mě zaujal obřad křtu, při němž kněz vkládal dětem do úst špetku soli se slovy: "Přijmi sůl moudrosti, bude ti k užitku pro život věčný." Na onu filmovou scénu jsem si vzpomněl při četbě evangelia, v němž Ježíš říká: "Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji" (Marek 9, 50).

Sůl má tu vlastnost, že uchovává pokrmy a navíc jim dodává chuť. Užívání soli při tradičním křestním rituálu neslo zřetelnou symboliku: přání uchovat si moudrost evangelia, bez níž křesťan bude "nechutný", neslaný a nemastný, bez barvy a bez vůně, sine colore et odore, jak zní diagnóza, kterou si pamatuji z doby, kdy jsem učil latinu na zdravotnické škole. Obávám se, že jde o diagnózu v církvi poměrně rozšířenou.

Obzvlášť "nechutně" si křesťané počínají tehdy, když druhým lidem brání následovat Krista způsobem, který odpovídá osobitosti, s jakou je Bůh stvořil, ale odlišuje se od "zavedených" církevních pravidel, na něž jsme si navykli a v jejichž mantinelech si připadáme v bezpečí před bezbožným světem "tam venku". 

Což je ovšem svět, před nímž se Ježíš nikdy "nezabarikádoval", nýbrž s důvěrou a láskou do něj vstoupil proto, aby odvážně vnesl světlo do temnoty a křížem zlomil veškerou moc zla, které svět znesvěcuje, ničí a vzdaluje od Boha. My se občas přistihneme, že s podezřením a nepochopením hledíme na ty, kdo na cestě víry "nechodí s námi", ale Ježíš přece napomenul své učedníky: "Kdo není proti nám, je pro nás."

A když už přemýšlíme nad tím, kdo je "proti nám", nebude na škodu uvědomit si, že nejčastěji jsme to my, kdo jsme "sami proti sobě" a jsme si těmi nejhoršími nepřáteli kvůli naší přetrvávající neochotě nechat se Kristem "osolit" moudrostí evangelia, které je přitom tak jednoduché, krásné a osvobozující...