Rozsévání podél cest

Kdo jste viděli film Bezstarostná jízda, víte, že vůbec nekončí "bezstarostně". Hrdinové na silných motorkách projíždějí Amerikou, zemí svobody, která si však neví rady s lidmi svobodně myslícími a žijícími po svém. Někteří z nich raději opustili konzumní společnost a založili komunity na odlehlých místech. V jedné ze scén sledujeme několik vlasatých a vousatých hippies, jak procházejí vyprahlým políčkem, v mošnách mají zrní, berou je po hrstech a zasévají do hlíny. Motorkář v podání Denise Hoppera utrousí poznámku: "Tady jim nic nevyroste..." Podobně se občas cítí i kazatelé jako rozsévači Božího slova - pochybují, že na vyprahlých lidských srdcích něco vyroste a možná už ani nedoufají, že ta slova padnou na úrodnou půdu. 

V Ježíšově podobenství o rozsévači se mluví o zrnech rozsypaných podél cest, kde je sezobali ptáci. Ježíš vysvětluje učedníkům, že pták je symbolem temné a zlé moci - démona, který vyrve semínka Božího království ze srdce člověka, jenž sice Ježíšova slova slyší, ale nechápe je. Kazatel rozsévající zrnka Božích slov je v pokušení svést neúspěch setby na posluchače, jejichž srdce a mysl se neotvírají jako brázdy v poli, slova se nezakoření a nevydají úrodu, přijdou nazmar. Ale co když sám kazatel sice Božímu slovu naslouchá, ale nechápe je, protože ani jeho srdce a mysl nejsou otevřené? Co když pracuje s Božím slovem jako rutinér, aniž by si poselství evangelia doopravdy "pustil k tělu" a zariskoval, že mu změní život? 

Někdy si právě takto připadám, hlavně ve chvílích, kdy stojím za kazatelnou v kněžském taláru a čtu z Písma svatého. Mluvím o Kristu, jemuž se bojím plně odevzdat a nechápu jeho cestu. Je příliš radikální, příliš svobodná, příliš úzká a náročná. Je mi zatěžko obrátit se a změnit se. Je to moje srdce, nad nímž krouží ptáci. Jenže předat ostatním lze jen to, co člověk sám přijme, co se odváží přijmout, z čeho přestane mít strach, protože si to zamiluje a oddá se tomu. Pak možná z přemíry lásky nabídne zrníčka i hladovým ptákům - temným silám, co se melou v lidském nitru, odmítané, vytěsňované, proklínané. A slunce naděje pak vysvitne i těm, kdo bezcílně bloudí podél cest - a vstoupí na Cestu, která je zároveň Pravdou i Životem.