Silvestrovská meditace

Pamatuj na svého Stvořitele. (Kazatel 12, 1)

Otče, pamatoval jsem na Tebe, nebo spíše na Tebe zapomínal? Hledal jsem Tvoje cesty, nebo spíše klopýtal přes bludné kořeny?

Otče, ptal jsem se na Tvou vůli? Hledal jsem ji? Nebo jsem se ztrácel ve vlastních představách a plánech a vzdaloval se od Tebe?

Otče, modlil jsem se, ale bylo v tom přítomno moje srdce? Vyléval jsem před Tebou svou duši, nebo jen opakoval naučená slova?

Otče, mnohým jsem nasliboval mnohé, a snad jsem to i myslel dobře. Ale kolik se mi toho podařilo splnit? A co jsem opomenul?

Otče, stavěl jsi přede mě výzvy, na nichž jsem mohl vyrůst, ale obstál jsem v nich? Nevyhýbal jsem se jim až příliš často?

Otče, Tys mi ukazoval východiska, ale jak jsem řešil problémy, ve kterých na mě druzí spoléhali? Kolik zklamání jsem způsobil?

Otče, posílal jsi mi každý den nějaký malý zázrak. Byl jsem však dost vnímavý a vděčný? Nebyl jsem spíše zahleděný do sebe?

Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy. (1. Janův 2, 12)

Kriste, prosím Tě o dary vděčnosti a odvahy milovat.

Kriste, prosím Tě o důvěru, že stále odpouštíš a uzdravuješ.

Kriste, prosím Tě o smíření se sebou samým i s druhými.

Kriste, prosím Tě o schopnost naslouchat a doprovázet.

Kriste, prosím Tě o zahojení ran, které jsem utržil i rozdal.

Kriste, prosím Tě o ducha obrácení a spočinutí ve Tvém srdci.

My všichni jsme byli obdarováni milostí za milostí. (Jan 1, 16)

Pane výšin i propastí, Duchu nahoře i dole, Prasílo vždy nová a stále mladá, vtělená Lásko, jež mi pronikáš duší i tělem!

Vkládám uplynulý rok do Tvých rukou, které byly i pro mě na kříži probodené, do dlaní, kam je vepsané i moje jméno. Ty víš o všem, co se stalo, co jsem udělal i neudělal, v čem vydržel a v čem selhal, čeho se chopil a od čeho utekl. Víš, co všecko se prohnalo mým životem a co zanechává stopy ve mně i v lidech okolo mě.

Děkuju Ti za radost a potěšení, jimiž jsi mě podpíral a dodával mi tak naději a sílu na další cestu. Děkuju Ti za možnost vždycky se k Tobě vracet a svěřovat se Ti s čímkoli. Děkuju Ti, že přede mnou otvíráš nový rok jako šanci ještě něco změnit, napravit, objevit, získat i ztratit.

Děkuju Ti, že se ujímáš potřebných, zraněných, osamělých, zklamaných, nemocných, umírajících i bloudících, ale i těch, kteří došli na rozcestí, žízní po životě a hledají nový směr.

Ty máš slova věčného života. Ty jsi cesta, pravda i život. Ty jsi. A díky Tobě jsem i já a moji bližní a společně můžeme žasnout nad krásou Tvého stvoření, hřát se ve světle Tvé laskavé tváře a vrůstat do Tvé svobody a do Tvého míru. Amen.

foto: Kryštof Bujna