Skandální láska

Je velikým neštěstím v duchovním životě, když se osvobozující poselství Kristova evangelia převrátí ve svůj opak: v soustavu příkazů a zákazů, jejichž smyslu sice nerozumíme, ale víme, že tohle se "nesmí" a tamto se "musí". Býváme poté natolik zaneprázdněni plněním různých předpisů a zachováváním různých tradic, že nemáme čas ani chuť evangeliem žít. Opravdu žít v osobním vztahu s Kristem. 

Evangelium je totiž příliš radikální. Kristus nám říká: "Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás!" Pořád v tom nemáme jasno? Církevní otec Augustin dodává na vysvětlenou: "Miluj - a pak si dělej, co chceš!" Jsme pohoršeni? "To by tak hrálo, aby sis dělal, co chceš! To je proti předpisům!" Možná ještě větší pohoršení pocítíme, když někdo vezme vážně Ježíše i Augustina a začne milovat - Romy, Židy, Araby, migranty, bezdomovce, narkomany, prostitutky, homosexuály, ateisty, muslimy. Brrr! My se v praxi řídíme nepsaným zákonem: "Šetři láskou!" 

A tak šetříme, spoříme, syslíme, zakopáváme hřivny pěkně hluboko, až se nám nedostává lásky ani pro ty nejbližší. Radikálnost přikázání lásky je tak neslýchaná, že celé dějiny organizovaného náboženství jsou mimo jiné dějinami neutralizace tohoto božského příkazu, jediného, který kdy Kristus vyhlásil. Jak vést války, když mám milovat nepřátele?! Jak se mstít, když mám odpouštět člověku, co se provinil proti mně?! Koho milovat více, koho méně a koho vůbec? Abychom se brzy nedivili, že milovat bude možné pouze na úřední povolení z Orwellova Ministerstva lásky...