Uskutečnit svůj sen

Často vzpomínám na cestu do Svaté země. V Nazaretu jsme si prohlédli ohromný mariánský kostel, údajně na místě, kde stával domek, v němž Marie bydlela a kde ji navštívil anděl se zprávou, že Bůh si ji vyvolil za matku Spasitele. V sousedství velkolepého chrámu se ukrývá skromný, ale pěkný kostelík zasvěcený Josefovi, kam už neproudí davy poutníků a turistů. Nepoměr mezi oběma sakrálními stavbami naznačuje, že oproti Marii, která by se mohla pyšnit (avšak nepyšní se) množstvím oddaných ctitelů, zůstává její manžel Josef jaksi ve stínu, nenápadný, tichý, nestrhávající na sebe pozornost.

Josefův stín ale není temný, nýbrž světlý, vždyť je "stínem Otce", v jeho mužné věrnosti a starostlivosti se zrcadlí Boží péče o lidské děti a celé stvoření. Na Josefovi je především sympatická jeho schopnost mlčet. Nestěžuje si, nevyčítá, neobviňuje, když čelí situaci, kterou nechápe. Evangelium zdůrazňuje, že Josef je "muž spravedlivý", a proto mu svědomí nedovoluje vystavit milovanou ženu hanbě, ačkoli by mohl a nikdo by se nedivil. Za Mariiným nečekaným těhotenstvím snad vnímá něco tajemného, nikoli - až příliš lidskou - zradu lásky a vzájemných slibů. 

Teď se ukáže, jak důležité je mlčení. Rychlá a neuvážená slova se těžko berou zpět. Co už je vysloveno, žije si vlastním životem, nemáme nad tím žádnou moc a důsledky nelze odhadnout. Josef sice pojal úmysl "propustit Marii potají", ale úmysl nevyslovil a neprovedl. Mlčí - a protože umí ztichnout, umí i naslouchat. Která žena by si nepřála, aby jí partner naslouchal? A nejen žena - i Bůh si jistě přeje, aby mu člověk naslouchal a netloukl pořád na nebeskou bránu svými žádostmi, prosbami a chválami, aniž by se doopravdy zajímal, co mu chce Bůh sdělit. Modlit se máme ani ne tak hlavou, kterou se neustále honí myšlenky, jako spíše srdcem - ztišeným a naslouchajícím. Srdcem, které se nebojí snít, otevřít se vizi. Příkladem je Martin Luther King: "Měl jsem sen..." 

Nejen Marii, ale i Josefa navštívil anděl - právě když snil. Přišla vize, která mu umožnila zlehounka poodhalit závoj tajemství, a pozvala ho, aby do tajemství vstoupil, přijal v něm své jedinečné místo, stal se jeho nedílnou součástí. Už nejde o to, abychom tajemství vysvětlili (čímž bychom je zrušili), nýbrž zabydleli se v něm. Josef si zvolil život uvnitř tajemství. A když procitl ze spánku, neprobudil se z prchavého a neskutečného snu, ale proto, aby uskutečnil, k čemu ho sen inspiroval. Asi není nutné hledat definice (v nich si libuje mozek, nikoli srdce), přesto se pokusím definovat, co znamená věřit: být věrný svému snu, vizi, kterou mi Bůh daroval. Věrný jako Josef.