Stačí žít z drobečků Boží lásky

Některé příběhy z evangelií nás nepříjemně překvapí. Ježíše chceme vidět jako milého chlapíka, co rozdává lásku, odpouští hříchy, uzdravuje nemocné, vrací do života radost. A Ježíš tohle všechno dělá. Ale dělá to často jinak, než by odpovídalo našim názorům. Ne snad, že by ignoroval názory svých učedníků a přátel. Jistě neignoruje ani názory dnešních čtenářů Bible. Naslouchá, ale neposlouchá. Je to neposlušný Spasitel, ačkoli "úkol zněl jasně" - chceme Ježíše, co se hodí na svatý obrázek, ne Ježíše, co nám bourá iluze! On se však řídí srdcem, a jeho srdce je ponořené do Otcova srdce, a právě tam nás přivádí jemnou pedagogikou i drsnějšími metodami, podle situace a podle potřeby. Jednotný mustr pro všechny totiž neexistuje. 

Ježíšovo setkání s kananejskou ženou v sobě zahrnuje celou škálu emocí a motivů, kterou je pro nás s odstupem více než dvou tisíciletí obtížné rozklíčovat. Židé se vůbec nestýkali s lidmi kananejského původu (jednalo se o původní pohanské obyvatelstvo Svaté země), v dobách starozákonních proti nim vedli "svaté války" s cílem vypudit je - protože jejich modlářské náboženství bylo pro Boží lid neustálým pokušením. Říká se, že pro život je důležitá duchovnost, spiritualita. Rád souhlasím, ale podotýkám, že také záleží, o jakou duchovnost jde! I démoni jsou totiž bytosti ryze duchovní. Člověku hrozí skluz do duchovního světa, který s Bohem nemá vůbec nic společného. Zdravá spiritualita se pozná snadno. Osvobozuje, uzdravuje, očišťuje, přetváří ego, aby na sobě tolik nelpělo a tolik si o sobě nemyslelo, obdarovává schopností milovat a schopností odpouštět. 

Dcera kananejské ženy je "zle posedlá". V jejím smutném osudu se v koncentrované podobě ukazují důsledky modlářství, nezdravé duchovnosti a zvráceného náboženství. Modlám otročíme. Postavíme je na první místo a vše ostatní musí ustoupit stranou - i vlastní lidskost, vztahy, ohled na bližního. Modlami neboli idoly se mohou stát i věci samy o sobě dobré a prospěšné, ale odtrhnou-li se od Boha a nechají se růst v temnotě, pohlcují nás a stahují na dno. Žena to vnímá a trhá jí to srdce. Ona i její dcera patří do kultury smrti a duchovní smrt je už blízko. Láska je však silnější než smrt. Láska dává poznat a procítit, že lékem proti smrti - duchovní i tělesné - je důvěra. Kdo nikomu nevěří, je chodící mrtvolou, i kdyby přednášel teologii nebo vedl semináře o spiritualitě. Žena věří, že Ježíš její dceru zachrání. A tím zachrání i ji. Svou víru vyznává způsobem, jímž překračuje hranice pohanské kultury a připojuje se k lidu Izraele. Neboť Ježíše oslovuje tituly pro Mesiáše: Pane, Synu Davidův. 

Jenže reakcí je mlčení. Ježíš jí neodpoví ani slovo. Zato učedníci mluví: "Zbav se jí!" I nás leckdy obtěžují lidé, kteří něco chtějí, o něco prosí a žádají. Čím dřív se jich zbavíme, tím líp. Ale Ježíš tu ženu snáší ve své blízkosti. Neodpovídá jí - ale ani ji neodhání! Mlčením se otevírá prostor pro dialog. Slovo, které má opravdovou váhu a zasáhne do živého, se musí zrodit z ticha, v němž pomalu nabývalo výsledného tvaru. 

Dialog, jenž se posléze mezi ženou a Ježíšem rozvine, nám připadá podivný, ne-li přímo ponižující. Copak je žena pes? Nepatří snad mezi děti Boží? Jenže v řeckém originále není řeč o "psech" (divokých, toulavých, vzteklých, nečistých...), ale o "psících" či "štěňatech", co mají své místo v domácnosti. Ježíš nám poopravuje úhel pohledu. Učí cestě pokory, trpělivosti a sebeodevzdání. Kdežto my si hrajeme na "páníčky" a chceme toho co nejvíc - hned teď. Přehlížíme drobné zázraky každodenního života. A přitom žijeme z drobečků Boží lásky, ze kterých se nakonec nashromáždí ohromný poklad. Ten však získá pouze člověk, jenž projeví důvěru kananejské ženy.

Ježíš odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi kříčí!" On odpověděl: "Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského." Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: "Pane, pomoz mi!" On jí odpověděl: "Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům." A ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů." Tu jí Ježíš řekl: "Ženo, tvá víra je veliká. Staň se ti tak, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera zdráva. (Matouš 15, 21-28)