Svědectví o lásce k životu

Starokřesťanským mučedníkům se říkalo "martyrové". Řeckým výrazem "martyr" se původně označoval "svědek". O čem svědčí mučedníci? O neslýchané odvaze, ochotě jít na smrt pro Krista? Jenže na smrt v průběhu dějin bylo ochotno napochodovat mnoho lidí z nejrůznějších důvodů. Někteří při svém pochodu stáhli s sebou také další, kteří si přáli žít a nestáli o gloriolu mučedníka. 

Křesťanské mučednictví, "martyrium" v pravém významu toho slova, podle mě nesmí a nemůže být zálibou ve smrti, fascinací utrpením a bolestí, nenávistí k životu a tělu. Věřím, že křesťané jsou povoláváni, aby svědčili o síle Boží lásky, která nás obdarovala životem. Je-li život nejvyšší hodnotou, je nutné života si vážit, mít jej rád, radovat se z něj, chránit jej a rozvíjet. Ale jak se to srovnává s mučednickou smrtí? 

Asi jedině tak, že úcta k životu a oživující moc lásky nedovolí život popřít, znehodnotit jej lpěním na pouhé existenci. Když se láska stane smyslem života - a Bůh je láska vtělená v Kristu - pak zemřít pro lásku znamená zůstat životu do poslední chvíle věrný. Taková smrt není popřením života, nýbrž jeho naplněním. 

Od "mučednické" smrti však obraťme pozornost k životu pojatému jako svědectví. Jsem křesťan, ale svědčím o tom, že jsem si vědom ceny života? Mou doménou jsou slova, ale slova bez vztahu k realitě jsou jenom prázdné zvuky. Mluvit o životě je něco jiného než jej žít, odvážit se jej žít se vším, co přináší. Nést jej nikoli jako břímě, ale jako výzvu - a ta největší výzva je naučit se důvěřovat, že všecko má smysl.

Takže človíčku, zbytečně se netrap a nenervuj! Bůh ti ukáže východisko v pravý čas. Přijímej, co k tobě v řeče života přiteče. Buď vděčný, neboť vše, co zakoušíš, je milost a dar, i kdybys teď nevěděl kudy kam. Dosvědčuj, že i když třeba dnes neznáš cestu a nevidíš řešení, nepřestáváš milovat život a s nadějí vyhlížíš zítřek!